Legionář a sněžná žena (EMINGEROVÁ, D.)

Nepamatuji, kdy jsem se naposledy bavil tak královsky jako při četbě této knížky, kterou vykouzlila Dana Emingerová. Vracím se k ní skoro jako ke Švejkovi. Směji se zas a zas a závidím těm, kdo ji budou číst poprvé. Žádnému z autorů legionářské literatury, k nimž počítáme i jména tak známá jako Langer, Medek a Kopta, se totiž nepodařilo vykreslit postavu svéráznější, barvitější, samorostlejší, zajímavější a hlavně myšlenkově původnější, než je muž vystupující v hlavní roli této knihy.

Jako model sloužil při tom mladé autorce její děd, bývalý legionář, inženýr, který byl za komunistů poslán předčasně do důchodu, v němž se dožil v plné spokojenosti sta let. Načež prohlásil, že mu táhne na dvě stě, a pokračoval v tom, co dělal už po mnoho roků: totiž poháněn vášní psavosti plnil stohy papíru miliony slov, z nichž ani jediné nebylo nikdy uveřejněno.

Zřejmě však nejde o obvyklý typ grafomana, jakých je všude kolem nás na tucty. Všechno, co vypravuje a kronikářsky zaznamenává, prozrazuje, kolik má děda Jaromír jedinečné do široka rozkřídlené fantazie, kolik chytré mazanosti, kolik vtipu zdravého i dravého, a kolik nezdolného životního elánu, že vás to při četbě přímo omladí.

Viktor Fischl, spisovatel, 2002

Dana Emingerová si získala profesionální jméno v dobách popularity časopisu Mladý svět. Po zahraničních stážích začala psát jako nezávislá publicistka do MF DNES, IDNES a Marianne. Beletristickou prvotinou byla humorná knížka Táhne mi na dvě stě, která nyní vychází v Mladé frontě v upraveném vydání pod názvem Legionář a sněžná žena. Autorce už zde vyšel soubor vtipných povídek Něžná tygřice, satirický román In flagranti a Živel Lustig, unikátní portrét spisovatele prostřednictvím hodin tvůrčího psaní, v nichž autorka pokračuje v pražském Divadle Dobeška.