Lásky (1887, Amori) jsou knihou, jíž se Dossi loučil s literaturou. Dossi se v ní vrací ke svým někdejším citovým vzplanutím, ať jejich předmětem byla srdcová královna z karetní hry, barvotiskový obrázek Madony, anonymní ženská podobizna v obrazové galérii, svět předmětů v rodném domě, veliká lípa v zahradě, ženské postavy z veršů latinských básníků či ze stránek novodobých románů...
CARLO DOSSI LÁSKY
Z italštiny přeložil Jiří Pelán
Carlo Dossi patří mezi nejoriginálnější italské prozaiky druhé poloviny minulého století. Svým životem i dílem byl spjat s milánskou bohémou, tzv. „scapigliaturou", pozoruhodným seskupením literátů, malířů a hudebníků, v jejichž rozporném odkazu byla připravována další vývojová etapa evropského umění. Dlouho byl pokládán pouze za autora „bizarního", avšak nová vlna zájmu, jíž se mu dostalo v posledních desetiletích, v něm naopak spatřuje jednoho z předchůdců literárního modernismu.
Lásky (1887, Amori) jsou knihou, jíž se Dossi loučil s literaturou. Dossi se v ní vrací ke svým někdejším citovým vzplanutím, ať jejich předmětem byla srdcová královna z karetní hry, barvotiskový obrázek Madony, anonymní ženská podobizna v obrazové galérii, svět předmětů v rodném domě, veliká lípa v zahradě, ženské postavy z veršů latinských básníků či ze stránek novodobých románů, neznámá houslistka, již slýchal za zdí svého pokoje, jeho dětské přítelkyně atd.
Podle vlastních slov chtěl Dossi v této knize „soustředit růžovou záři ženského světa". Literární inspiraci pro tuto prózu našel zejména v díle německého sentimentalisty Jeana Paula, ale také v Baudelairových Malých básních v próze. Zároveň však tento pozoruhodný text míří do budoucna: jak kvalitami svého stylu, tak vyhrocenou subjektivitou pohledu je tato přehlídka křehkých ženských portrétů již velice blízká próze i poezii evropské secese.
Překlad Lásek uvádí v tomto svazku Dossiho autoportrét z roku 1880, nazvaný Každodenní autodiagnóza (Autodiàgnosi quotidiana).
Kralupsko v díle Jaroslava Seiferta. Výbor z díla. Vybral a sestavil PaeDr. Jan Racek.
Klasická Máchova báseň Máj, která je svým zevnějškem básní epickou, třebaže s převažujícími lyrickými prvky. Epický je rámec. Kvalita básně je však již dána lyrikou. Máj má čtyři zpěvy a dvě intermezza, vložky. Toto vydání obsahuje ilustrace malíře Jana Zrzavého.
Sbírka básní obsahuje momentky i nápovědi problémů, kolem nichž básník nemohl projít lhostejně. Autor dosáhl v této knize prostoty a samozřejmosti. Vyslovuje svou neustálou potřebu spojení se světem
"Vydávám knížku veršů, jejíž celé uspořádání poněkud odpovídá jednomu pouze přání a požadvku: mému. Básně vydané v témž pořadu, jak byly napsány, a tím aspoň odpovídají mému básnickému credu: životu. Nálady, dojmy, myšlénky třesoucí se a protínající v nervech a duši, promítnuté na papír..." J. S. Machar
Často se setkávám s otázkou, co vlastně znamená „Sannadža"? Jde o pseudonym, pod kterým vychází tato kniha. Ve světě literárním a duchovním se dá přeložit jako „Ta Jenž přirozeným způsobem probouzí ze spánku a čeká na každého z vás".
Kniha z pera jednoho z nejvýznamnějších německých autorů.
Baudelairova poezie má právě tak tragický ráz jako básníkův rozervaný život. Je přímým výrazem jeho jedinečné citlivosti, mučivé obrazotvornosti a neuhasitelné žízně po opojení krásou a životem, napsal o básníkovi Vítězslav Nezval, jehož překlad Květů zla právě držíte v rukou. Sám Nezval za géniem Baudelairovým nijak nepokulhává. Naopak. Spolu vytvářejí slova a obrazy, která krásou vyrážejí dech.
Kniha lidových písní, vyprávění, říkadel a hádanek českých a slovenských.
Humoristická kniha o lásce, dějinách, zločinu a pekle. KŘIVÉ ZRCADLO v 1. části paroduje výjevy z českých a světových dějin, pohádková témata, bajky a přísloví. Následují jednorýmky (krátké básničky se stejnými rýmy) humorně pojednávající o dalekých krajích, mýtech, sexu, venkovu, zvířatech, živnostech atd. Druhá část knihy DVA ČERTI líčí strasti a legrace pekelníků i jejich pozemských klientů.
Výbor uspořádal, texty k vydání připravil, úvodem, poznámkami a doslovem opatřil Jan Thon.
Z obsahu: Když rozžíhají rtuťové výbojky - Když končí den - Dveře do noci - Louka - Pěšina - V lesní stráni - Matematický sen - Svítáníčko - Milena - Ženy v sochařské dílně - Když dítě kreslí - Když rozžíhají světla za okny - Dávno - Okno do obor - Prostor pro žlunu - V horách - Obzor - Po cestě mraku....
Sbírka básní Šimona Lomnického z Budče, básníka narozeného roku 1552.
Lásky (1887, Amori) jsou knihou, jíž se Dossi loučil s literaturou. Dossi se v ní vrací ke svým někdejším citovým vzplanutím, ať jejich předmětem byla srdcová královna z karetní hry, barvotiskový obrázek Madony, anonymní ženská podobizna v obrazové galérii, svět předmětů v rodném domě, veliká lípa v zahradě, ženské postavy z veršů latinských básníků či ze stránek novodobých románů...
