Lásky (1887, Amori) jsou knihou, jíž se Dossi loučil s literaturou. Dossi se v ní vrací ke svým někdejším citovým vzplanutím, ať jejich předmětem byla srdcová královna z karetní hry, barvotiskový obrázek Madony, anonymní ženská podobizna v obrazové galérii, svět předmětů v rodném domě, veliká lípa v zahradě, ženské postavy z veršů latinských básníků či ze stránek novodobých románů...
CARLO DOSSI LÁSKY
Z italštiny přeložil Jiří Pelán
Carlo Dossi patří mezi nejoriginálnější italské prozaiky druhé poloviny minulého století. Svým životem i dílem byl spjat s milánskou bohémou, tzv. „scapigliaturou", pozoruhodným seskupením literátů, malířů a hudebníků, v jejichž rozporném odkazu byla připravována další vývojová etapa evropského umění. Dlouho byl pokládán pouze za autora „bizarního", avšak nová vlna zájmu, jíž se mu dostalo v posledních desetiletích, v něm naopak spatřuje jednoho z předchůdců literárního modernismu.
Lásky (1887, Amori) jsou knihou, jíž se Dossi loučil s literaturou. Dossi se v ní vrací ke svým někdejším citovým vzplanutím, ať jejich předmětem byla srdcová královna z karetní hry, barvotiskový obrázek Madony, anonymní ženská podobizna v obrazové galérii, svět předmětů v rodném domě, veliká lípa v zahradě, ženské postavy z veršů latinských básníků či ze stránek novodobých románů, neznámá houslistka, již slýchal za zdí svého pokoje, jeho dětské přítelkyně atd.
Podle vlastních slov chtěl Dossi v této knize „soustředit růžovou záři ženského světa". Literární inspiraci pro tuto prózu našel zejména v díle německého sentimentalisty Jeana Paula, ale také v Baudelairových Malých básních v próze. Zároveň však tento pozoruhodný text míří do budoucna: jak kvalitami svého stylu, tak vyhrocenou subjektivitou pohledu je tato přehlídka křehkých ženských portrétů již velice blízká próze i poezii evropské secese.
Překlad Lásek uvádí v tomto svazku Dossiho autoportrét z roku 1880, nazvaný Každodenní autodiagnóza (Autodiàgnosi quotidiana).
Výbor z vlastenecké poesie Josefa Kajetána Tyla. Autoři v knížce seznamují čtenáře s nejméně známou částí díla J. K. Tyla, velkého klasika českého dramatu. Tímto výborem chtějí autoři přispět k dokreslení a prohloubení Tylova obrazu výběrem nejcharakterističtějších ukázek dosud nezhodnoceného a přehlíženého úseku jeho literární tvorby.
21. básnická sbírka J. Pilaře je specifická křehkou rovnováhou portrétního umění a otevřených, expresívních zpovědí, rovnováhou krajin vysněných a bolestných, rovnováhou pohody a boje.
Kniha z pera jednoho z nejvýznamnějších německých autorů.
Básníku Czechowiczovi se podařilo dokonale vystihnout situaci člověka své (ale i naší) doby, který je okouzlen technikou, ale miluje přírodu, je oslněn městem, ale jeho kořeny jsou na vsi, štve se, aby stačil dynamice moderního života, ale v podvědomí se tváří v tvář válečné apokalypse uchyluje k magické kolébce bájí a pohádek.
Lyrická pohádka o třech dějstvích s hudbou Antonína Dvořáka. Operní libreta - řada I - svazek 2.
Zdeněk Škrabánek (nar. 1985): „Někdy bych chtěl zastavit čas a prožít každou uplynulou vteřinu znovu. Přijde mi, že poezie nám dává tuhle šanci." Autora přitahuje podrobnější studium historie, zejména každodennost středověku a církevní a kulturní dějiny po roce 1945. Nesmírně obdivuje a je zcela jistě i sám ovlivňován krajinou svého rodiště - Českomoravské vysočiny.
Máj - Básně obsahu rozmanitého - Písně - Znělky - Básně bez nápisů a zlomky - Básně příležitostné - Básně z prací prozaických - Dramatické zlomky - Různočtení a dodatky - Německé básně
Z italského originálu Il Canzoniere, vydaného nakladatelstvím Arnoldo Mondadori Editore, Milano 1967, vybral, přeložil a doslov napsal Vladimír Mikeš.
Bibliofilský tisk, číslovaný výtisk č. 411 z omezeného nákladu 500 ks, původní vazba. Publikace mapuje méně známou stránku českého národního obrození – erotické motivy a texty vznikající mezi lety 1780 až 1850. Autor přibližuje dobové literární ukázky i společenské souvislosti, které ukazují, že vedle vlastenecké a vzdělávací literatury existovala také tvorba s výrazně odvážnější tematikou.
Kniha obsahující jednu dlouhou báseň věnovanou stáří žen, která obrací svou pozornost k jednotlivým částem ženského těla, jež hodnotí syrově a bez příkras. Báseň se zamýšlí nad marností života i stáří a připomíná neodvratitelnost přicházejícího konce.
Méně známými Ovidiovými deníky z vyhnanství můžeme vedle Epistulae ex Ponto (Listy z Pontu) nazvat právě tento spis Tristia alias Žalozpěvy, kdy Ovidius opouští začátkem zimy r. 8. po Kr. Řím a nastupuje dalekou a dobrodružnou cestu do Tomidy.
Klasická Máchova báseň Máj, která je svým zevnějškem básní epickou, třebaže s převažujícími lyrickými prvky. Epický je rámec. Kvalita básně je však již dána lyrikou. Máj má čtyři zpěvy a dvě intermezza, vložky. Toto vydání obsahuje ilustrace malíře Jana Zrzavého.
Lásky (1887, Amori) jsou knihou, jíž se Dossi loučil s literaturou. Dossi se v ní vrací ke svým někdejším citovým vzplanutím, ať jejich předmětem byla srdcová královna z karetní hry, barvotiskový obrázek Madony, anonymní ženská podobizna v obrazové galérii, svět předmětů v rodném domě, veliká lípa v zahradě, ženské postavy z veršů latinských básníků či ze stránek novodobých románů...
