Lásky (1887, Amori) jsou knihou, jíž se Dossi loučil s literaturou. Dossi se v ní vrací ke svým někdejším citovým vzplanutím, ať jejich předmětem byla srdcová královna z karetní hry, barvotiskový obrázek Madony, anonymní ženská podobizna v obrazové galérii, svět předmětů v rodném domě, veliká lípa v zahradě, ženské postavy z veršů latinských básníků či ze stránek novodobých románů...
CARLO DOSSI LÁSKY
Z italštiny přeložil Jiří Pelán
Carlo Dossi patří mezi nejoriginálnější italské prozaiky druhé poloviny minulého století. Svým životem i dílem byl spjat s milánskou bohémou, tzv. „scapigliaturou", pozoruhodným seskupením literátů, malířů a hudebníků, v jejichž rozporném odkazu byla připravována další vývojová etapa evropského umění. Dlouho byl pokládán pouze za autora „bizarního", avšak nová vlna zájmu, jíž se mu dostalo v posledních desetiletích, v něm naopak spatřuje jednoho z předchůdců literárního modernismu.
Lásky (1887, Amori) jsou knihou, jíž se Dossi loučil s literaturou. Dossi se v ní vrací ke svým někdejším citovým vzplanutím, ať jejich předmětem byla srdcová královna z karetní hry, barvotiskový obrázek Madony, anonymní ženská podobizna v obrazové galérii, svět předmětů v rodném domě, veliká lípa v zahradě, ženské postavy z veršů latinských básníků či ze stránek novodobých románů, neznámá houslistka, již slýchal za zdí svého pokoje, jeho dětské přítelkyně atd.
Podle vlastních slov chtěl Dossi v této knize „soustředit růžovou záři ženského světa". Literární inspiraci pro tuto prózu našel zejména v díle německého sentimentalisty Jeana Paula, ale také v Baudelairových Malých básních v próze. Zároveň však tento pozoruhodný text míří do budoucna: jak kvalitami svého stylu, tak vyhrocenou subjektivitou pohledu je tato přehlídka křehkých ženských portrétů již velice blízká próze i poezii evropské secese.
Překlad Lásek uvádí v tomto svazku Dossiho autoportrét z roku 1880, nazvaný Každodenní autodiagnóza (Autodiàgnosi quotidiana).
Výbor dělnické poezie z východočeského komunistického tisku mezi dvěma světovými válkami uspořádali, úvod, vysvětlivky a ediční poznámku napsali Miloš Charbuský a Josef Kmoníček.
Výbor uspořádal, texty k vydání připravil, úvodem, poznámkami a doslovem opatřil Jan Thon.
„Slunce je můj odznak“ je sbírka poezie ruského autora Jevgenije Vinokurova, přeložená do češtiny a vydaná v roce 1975. Obsahuje verše plné hlubokých citů, reflexí a obrazného jazyka — typické pro poetiku 20. století. Kniha osloví milovníky klasické i překladové poezie, kteří ocení hloubku myšlenek i literární hodnotu děl z východní Evropy.
21. básnická sbírka J. Pilaře je specifická křehkou rovnováhou portrétního umění a otevřených, expresívních zpovědí, rovnováhou krajin vysněných a bolestných, rovnováhou pohody a boje.
"S básní je to jako s člověkem. Než se narodí, než udělá první nesmělé krůčky, uplyne hodně času. O knize veršů to platí dvojnásob. Bylo to a stále je vědomí velké odpovědnosti ke čenáři a především pokora k poezii samé, že přicházím s první sbírkou básní až nyní..." L. H.
Kniha lidových písní, vyprávění, říkadel a hádanek českých a slovenských.
Kralupsko v díle Jaroslava Seiferta. Výbor z díla. Vybral a sestavil PaeDr. Jan Racek.
Máj - Básně obsahu rozmanitého - Písně - Znělky - Básně bez nápisů a zlomky - Básně příležitostné - Básně z prací prozaických - Dramatické zlomky - Různočtení a dodatky - Německé básně
Humoristická kniha o lásce, dějinách, zločinu a pekle. KŘIVÉ ZRCADLO v 1. části paroduje výjevy z českých a světových dějin, pohádková témata, bajky a přísloví. Následují jednorýmky (krátké básničky se stejnými rýmy) humorně pojednávající o dalekých krajích, mýtech, sexu, venkovu, zvířatech, živnostech atd. Druhá část knihy DVA ČERTI líčí strasti a legrace pekelníků i jejich pozemských klientů.
Lyrická pohádka o třech dějstvích s hudbou Antonína Dvořáka. Operní libreta - řada I - svazek 2.
Lásky (1887, Amori) jsou knihou, jíž se Dossi loučil s literaturou. Dossi se v ní vrací ke svým někdejším citovým vzplanutím, ať jejich předmětem byla srdcová královna z karetní hry, barvotiskový obrázek Madony, anonymní ženská podobizna v obrazové galérii, svět předmětů v rodném domě, veliká lípa v zahradě, ženské postavy z veršů latinských básníků či ze stránek novodobých románů...
