Ze starotamilského originálu Silappadigáram, vydané V. Swaminathem Aiyarem, Madrás 1931, přeložil, předmluvou a poznámkami opatřil Kamil Zvelebil.
Po formální stránce stojí "Píseň o klenotu" přibližně uprostřed mezi nejstarší tamilskou lyrikou, psanou tzv. agavalem, tj. spíše rytmickou prózou s hojnými asonancemi a aliteracemi, a mezi středověkou epikou, která plně využívá střídání složitých meter, struktur pevně spjatých rytmicky i pravidelným počátečním a někdy i koncovým rýmem.
Kolibří vydání básnického výboru J. Holoubka Hořká komedie je knihou shovívavé lásky k člověku, jehož je vždy snazší odsoudit než pochopit. Je to kniha hamletovských otázek a výstražných znamení, vybízí k rozhovoru a k polemice s člověkem, který nemá rysy praktika, ale hledače, dotýká se mýtu Odysseova, Ahasverova a Dionýsova.
"Vydávám knížku veršů, jejíž celé uspořádání poněkud odpovídá jednomu pouze přání a požadvku: mému. Básně vydané v témž pořadu, jak byly napsány, a tím aspoň odpovídají mému básnickému credu: životu. Nálady, dojmy, myšlénky třesoucí se a protínající v nervech a duši, promítnuté na papír..." J. S. Machar
Baudelairova poezie má právě tak tragický ráz jako básníkův rozervaný život. Je přímým výrazem jeho jedinečné citlivosti, mučivé obrazotvornosti a neuhasitelné žízně po opojení krásou a životem, napsal o básníkovi Vítězslav Nezval, jehož překlad Květů zla právě držíte v rukou. Sám Nezval za géniem Baudelairovým nijak nepokulhává. Naopak. Spolu vytvářejí slova a obrazy, která krásou vyrážejí dech.
Uspořádal Luis Fürnberg a Pavel Reiman. Přeložil Otokar Fischer. Úvod napsal Pavel Fischer. Poznámkami opatřil Luis Fürnberg. Na paměť dvoustého výročí narození Johanna Wolfganga Goetha vydala r. 1949 Svoboda v Praze v nákladu 10.750 výtisků jako 10. svazek knihovny Klasikové, kterou řídí J. F. Franěk. Svazek 11.
Román ve verších, v němž najdeme realistické zobrazení ruského života první třetiny 19. století. Na pozadí satiricky zpodobených typů vesnických statkářů i velkosvětské moskevské a petrohradské smetánky ostřeji vynikají hlavní postavy - Taťána (ideál ruské dívky), Oněgin (chladný skeptik a cynik) a Lenskij (nadšený, mladistvě naivní snílek), oba představující pokrokovou šlechtickou mládež.
Kniha z pera jednoho z nejvýznamnějších německých autorů.
"S básní je to jako s člověkem. Než se narodí, než udělá první nesmělé krůčky, uplyne hodně času. O knize veršů to platí dvojnásob. Bylo to a stále je vědomí velké odpovědnosti ke čenáři a především pokora k poezii samé, že přicházím s první sbírkou básní až nyní..." L. H.
Z italského originálu Il Canzoniere, vydaného nakladatelstvím Arnoldo Mondadori Editore, Milano 1967, vybral, přeložil a doslov napsal Vladimír Mikeš.
Sbírka básní obsahuje momentky i nápovědi problémů, kolem nichž básník nemohl projít lhostejně. Autor dosáhl v této knize prostoty a samozřejmosti. Vyslovuje svou neustálou potřebu spojení se světem
Klasická Máchova báseň Máj, která je svým zevnějškem básní epickou, třebaže s převažujícími lyrickými prvky. Epický je rámec. Kvalita básně je však již dána lyrikou. Máj má čtyři zpěvy a dvě intermezza, vložky. Toto vydání obsahuje ilustrace malíře Jana Zrzavého.
Méně známými Ovidiovými deníky z vyhnanství můžeme vedle Epistulae ex Ponto (Listy z Pontu) nazvat právě tento spis Tristia alias Žalozpěvy, kdy Ovidius opouští začátkem zimy r. 8. po Kr. Řím a nastupuje dalekou a dobrodružnou cestu do Tomidy.
Ze starotamilského originálu Silappadigáram, vydané V. Swaminathem Aiyarem, Madrás 1931, přeložil, předmluvou a poznámkami opatřil Kamil Zvelebil.
