Román ve verších, v němž najdeme realistické zobrazení ruského života první třetiny 19. století. Na pozadí satiricky zpodobených typů vesnických statkářů i velkosvětské moskevské a petrohradské smetánky ostřeji vynikají hlavní postavy - Taťána (ideál ruské dívky), Oněgin (chladný skeptik a cynik) a Lenskij (nadšený, mladistvě naivní snílek), oba představující pokrokovou šlechtickou mládež.
Román Eugen Oněgin obsahuje skvělé příklady Puškinovy milostné, přírodní a reflexívní lyriky, epického rozvíjení děje a dramatických dialogů.
JAROMÍR PELC: Narodil se 23. května 1952 v Praze. Vydal knihy Nový obsah (Mladá fronta 1977), Lear v letním kině (Československý spisovatel 1978), Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo (ÚKVČ 1979). Edičně připravil básnickou pozůstalost Václava Hraběte Blues v modré a bílé (Melantrich 1977).
Miniaturní knížečka do kapsy (kolibří vydání) se 73 básněmi Evy Bernardinové.
Vychází jako stý čtyřicátý třetí svazek edice Poesie, v kolibřím vydání. Řídí dr. Karel Houba. Doslov napsal Karel Sýs.
"Vydávám knížku veršů, jejíž celé uspořádání poněkud odpovídá jednomu pouze přání a požadvku: mému. Básně vydané v témž pořadu, jak byly napsány, a tím aspoň odpovídají mému básnickému credu: životu. Nálady, dojmy, myšlénky třesoucí se a protínající v nervech a duši, promítnuté na papír..." J. S. Machar
Méně známými Ovidiovými deníky z vyhnanství můžeme vedle Epistulae ex Ponto (Listy z Pontu) nazvat právě tento spis Tristia alias Žalozpěvy, kdy Ovidius opouští začátkem zimy r. 8. po Kr. Řím a nastupuje dalekou a dobrodružnou cestu do Tomidy.
Citlivě laděná básnická sbírka, v níž Jan Čarek jednoduchými, ale o to působivějšími verši vzdává hold mateřské lásce a rodinnému zázemí. Verše, určené nejen dětem, dokážou jemně zachytit každodenní drobnosti i hlubší citové vazby. Kniha z poválečného období vyzařuje křehkost a lidskost, díky nimž je dodnes schopna nabídnout milý, intimní čtenářský zážitek.
Osobitá sbírka milostných sonetů i dalších působivých básní o břízách, samotě, noci a tajemství si zaslouží pozornost pro své formální zpracování, rytmickou znělost, různorodost námětů a rozkvetlou češtinu, která veršům dodává poetický půvab. Básně navíc doprovází snové ilustrace, v rukou tak držíte dílo dvou autorů.
Baudelairova poezie má právě tak tragický ráz jako básníkův rozervaný život. Je přímým výrazem jeho jedinečné citlivosti, mučivé obrazotvornosti a neuhasitelné žízně po opojení krásou a životem, napsal o básníkovi Vítězslav Nezval, jehož překlad Květů zla právě držíte v rukou. Sám Nezval za géniem Baudelairovým nijak nepokulhává. Naopak. Spolu vytvářejí slova a obrazy, která krásou vyrážejí dech.
Sbírka básní od autorů: Jindřich Balík, Dana Hošková, Lenka Chytilová, Karel Janotka, Vladimír Lutovský, Lea Novotná, Vlasta Prokešová, Olga Szymanská, Josef Šíf, František Talián, Luboš Zelený.
Svazek obsahující tvorbu Jiřiny Fuchsové—Hynka Krále je koncipován jako ohlédnutí: začíná nejnovější sbírkou, v níž je patrná rostoucí nedůvěra ke slovu a pochybnost o smyslu poezie, pokračuje Drúzami a končí jeffersovskou skladbou, která dala celému svazku název.
Výbor básní Pavola Horova uspořádal, přeložil a doslov napsal Jan Pilař.
Verše Miroslava Floriana doprovázené kresbami Cyrila Boudy.
Humoristická kniha o lásce, dějinách, zločinu a pekle. KŘIVÉ ZRCADLO v 1. části paroduje výjevy z českých a světových dějin, pohádková témata, bajky a přísloví. Následují jednorýmky (krátké básničky se stejnými rýmy) humorně pojednávající o dalekých krajích, mýtech, sexu, venkovu, zvířatech, živnostech atd. Druhá část knihy DVA ČERTI líčí strasti a legrace pekelníků i jejich pozemských klientů.
Kniha obsahující jednu dlouhou báseň věnovanou stáří žen, která obrací svou pozornost k jednotlivým částem ženského těla, jež hodnotí syrově a bez příkras. Báseň se zamýšlí nad marností života i stáří a připomíná neodvratitelnost přicházejícího konce.
Román ve verších, v němž najdeme realistické zobrazení ruského života první třetiny 19. století. Na pozadí satiricky zpodobených typů vesnických statkářů i velkosvětské moskevské a petrohradské smetánky ostřeji vynikají hlavní postavy - Taťána (ideál ruské dívky), Oněgin (chladný skeptik a cynik) a Lenskij (nadšený, mladistvě naivní snílek), oba představující pokrokovou šlechtickou mládež.
