Železobetonové konstrukce a nové výztužné materiály (BAŽANT, B.)

Železobeton je jedním z nejpoužívanějších materiálů pro výrobu stavebních konstrukcí. Výztužné oceli pro železobetonové konstrukce jsou proto podstatnou částí z celkového množství oceli, spotřebovaného ve stavebnictví. Vzhledem k tomu, že ceny surovin pro výrobu oceli, které musíme z větší části dovážet, a rovněž ceny oceli na světových trzích se podstatně zvýšily, je třeba výztužnou ocel ekonomicky využívat a snížit zbytečné ztráty při navrhování konstrukcí i ve stavební výrobě.

Teorii navrhování železobetonových konstrukcí ovládá ten, kdo získal pomocí teorie mechaniky z pružnosti a pevnosti přehled o závislosti vnějších a vnitřních sil a současně též přehled o optimálním a bezpečném využití základních materiálů. V železobetonu spolupůsobí dvě hmoty — beton a ocel, a proto je nutné uvažovat při hospodárném a ekonomickém návrhu jejich optimální spolupůsobení. Při bezpečném a hospodárném využívání výztužných ocelí je důležité věnovat větší pozornost též kontrole jejich kvality a stanovení bezpečných parametrů pro jejich využití. V úvodních kapitolách publikace je uveden přehled současného stavu výroby výztužných ocelí do betonu v ostatních průmyslově vyspělých státech, aby odborníci získali potřeb né informace pro studium cizí literatury v oblasti železobetonových konstrukcí a přehl ed o jejich používání vzhledem k tomuu, že se někdy používají i v našich konstrukcích nebo v konstrukcích navrhovaných a vyráběných pro zahraničí.

Ve stavebnictví se z důvodů racionalizace stavebních prací a dosažení úspory pracovních sil stále více uplatňuje hromadná výroba svařovaných výztuží, a proto je nutné, aby se co nejširší okruh odborníků ve stavební výrobě, v projekčních ústavech a ve výzkumu seznámil s problémy v oblasti zkoušení, navrhování a používání svařovaných výztuží. Progresivním směrem ve vyztužování železobetonových konstrukcí je používání svařovaných sítí z hladkých a žebírkových drátů. V publikaci jsou uvedena základní pravidla pro používání svařovaných sítí s přihlédnutím ke zkušenostem v cizině a k výzkumu prováděnému v ČSSR.

Kniha seznamuje odborníky s působením oceli v betonu při dynamickém zatížení, s vlivem dynamického zatížení na železobetonové konstrukce, s vlivem krátkodobých dynamických zatížení na mechanické vlastnosti výztužných ocelí a s názory na navrhování konstrukcí namáhaných proměnlivým dynamickým zatížením. Probírá kontrolu jakosti výztužných ocelí v ČSSR a problémy jejich skutečného využívání v betonových konstrukcích.

Na konci knihy seznamuje autor odborníky s otázkami svařování ocelové výztuže do betonu a se zkoušením svarových spojů.