Poselství ducha - Latinská próza českých humanistů

ŽIVÁ DÍLA MINULOSTI

Svazek 75

POSELSTVÍ DUCHA

Z latiny přeložila Dana Martínková

Od druhé poloviny patnáctého století do počátku století sedmnáctého uplatňuje se u nás jako literární směr humanismus, který usiluje o obrodu slovesnosti návratem k antickým vzorům. V literatuře psané latinsky jde vedle tvorby básnické nejen o díla prozaická, ale také o epistolografii. Humanismus povýšil list na samostatný literární druh, v němž soukromá sdělení ustupují do pozadí, jeho autor mluví k širší veřejnosti a nejednou počítá s publicitou. Proto také adresáty nebývají blízcí příbuzní pisatelovi, nýbrž významné osoby, s nimiž ho pojí stejně přátelství jako snaha o získání přízně nebo podpory. Poselství ducha přináší poprvé v češtině publikované dopisy více než dvaceti známých i méně známých osobností českého života počínaje rokem 1459 a konče rokem 1621. Čteme mezi jejich pisateli jména Bohuslava Hasištejnského, Racka Doubravského, Václava Píseckého, Jana Šlechty, Václava Budovce, Karla Staršího ze Žerotína, Daniela Adama z Veleslavína a řady dalších významných spisovatelů, vědců, politiků. Protože humanistický list byl jistým druhem prózy - nejednou plnil funkci předmluvy ke knize, byl pojednáním o soudobých poměrech politických, náboženských, kulturních, filosofickou úvahou stejně jako zdrojem řady konkrétních informací, přináší tento objevný svazek také ukázky typických prozaických prací latinského humanismu v českých zemích: Rabštejnův slavný Dialog, u nás dosud známý jen v neúplném znění překladu Palackého, Hasištejnského filosoficko-sociologickou úvahu O lidské ubohosti, výňatek z deníku Šimona Proxena z jeho pobytu ve Francii a podstatný úryvek z popisu Prahy Bartoloměje Martinida.

Poselství ducha je tak nejen svědectvím o své době, historickým materiálem nemalé ceny, ale i dílem uměleckým, svědčícím o slovesné vyspělosti a vysoké úrovni českých humanistů. Rozšíří náš pohled na tuto vývojovou etapu a umožní nám její spravedlivější zhodnocení.