Klasická Máchova báseň Máj, která je svým zevnějškem básní epickou, třebaže s převažujícími lyrickými prvky. Epický je rámec. Kvalita básně je však již dána lyrikou. Máj má čtyři zpěvy a dvě intermezza, vložky. Toto vydání obsahuje ilustrace malíře Jana Zrzavého.
Lásky (1887, Amori) jsou knihou, jíž se Dossi loučil s literaturou. Dossi se v ní vrací ke svým někdejším citovým vzplanutím, ať jejich předmětem byla srdcová královna z karetní hry, barvotiskový obrázek Madony, anonymní ženská podobizna v obrazové galérii, svět předmětů v rodném domě, veliká lípa v zahradě, ženské postavy z veršů latinských básníků či ze stránek novodobých románů...
Často se setkávám s otázkou, co vlastně znamená „Sannadža"? Jde o pseudonym, pod kterým vychází tato kniha. Ve světě literárním a duchovním se dá přeložit jako „Ta Jenž přirozeným způsobem probouzí ze spánku a čeká na každého z vás".
Sbírka básní od autorů: Jindřich Balík, Dana Hošková, Lenka Chytilová, Karel Janotka, Vladimír Lutovský, Lea Novotná, Vlasta Prokešová, Olga Szymanská, Josef Šíf, František Talián, Luboš Zelený.
Sbírka básní legendárního českého básníka Fráni Šrámka, která obsahuje milostnou lyriku s protiválečným podtextem a motivy přírody.
Tato knížka vyšla jako 4. svazek sbírky "Mladá poesie", kterou typograficky upravil a vydal F. J. Müller v Praze. Kresba Ludmily Jiřincové. Vytiskla knihtiskárna Orbis v Praze. Vydána byla v roce 1943 ve 300 číslovaných výtiscích, z nichž tento má číslo 143.
Uspořádal Luis Fürnberg a Pavel Reiman. Přeložil Otokar Fischer. Úvod napsal Pavel Fischer. Poznámkami opatřil Luis Fürnberg. Na paměť dvoustého výročí narození Johanna Wolfganga Goetha vydala r. 1949 Svoboda v Praze v nákladu 10.750 výtisků jako 10. svazek knihovny Klasikové, kterou řídí J. F. Franěk. Svazek 11.
Citlivě laděná básnická sbírka, v níž Jan Čarek jednoduchými, ale o to působivějšími verši vzdává hold mateřské lásce a rodinnému zázemí. Verše, určené nejen dětem, dokážou jemně zachytit každodenní drobnosti i hlubší citové vazby. Kniha z poválečného období vyzařuje křehkost a lidskost, díky nimž je dodnes schopna nabídnout milý, intimní čtenářský zážitek.
Méně známými Ovidiovými deníky z vyhnanství můžeme vedle Epistulae ex Ponto (Listy z Pontu) nazvat právě tento spis Tristia alias Žalozpěvy, kdy Ovidius opouští začátkem zimy r. 8. po Kr. Řím a nastupuje dalekou a dobrodružnou cestu do Tomidy.
Sbírka básní milostného rázu, která se věnuje především vyznání lásky milované osobě.