„tolik jsem sklidil nažal
vybral
jak když je plno smíchu
stříbra
a to lidé dorůstali pro střely
pod perem papír drnčel
s kroky
ostnatou šňůrkou ulic
z nároží snu vrat z polí
souznělých“
Citát z jedné z posledních básní polského autora Józefa Czechowicze (1903-1939) výstižně charakterizuje jeho tvorbu. Tomuto básníkovi se podařilo dokonale vystihnout situaci člověka své (ale i naší) doby, který je okouzlen technikou, ale miluje přírodu, je oslněn městem, ale jeho kořeny jsou na vsi, štve se, aby stačil dynamice moderního života, ale v podvědomí se tváří v tvář válečné apokalypse uchyluje k magické kolébce bájí a pohádek.