Edvard Beneš - likvidátor (DĚDINOVÁ, Sidonia)

Sidonia Dědinová (1935) pochází z české rodiny, v posledních generacích usazené v Praze a na Mladoboleslavsku. Někteří z dědů a pradědů byli nevolníci, později svobodní sedláci, mlynáři, kupci, stavební a železniční radové. Otec, komerční inženýr, krátce před svou smrtí oslavil sto let mnohdy těžkého leč šťastného života. Silná rodinná tradice a vazba k domácí půdě se jí stala podnětem porozumět tomu, co se stalo milionům jiných lidí, kteří byli z vlastních kořenů vyrváni, vyhnáni a rozprášeni tak, že se téměř nemají kam vracet.

Po maturitě v Praze pracovala v letech 1953-58 na Volarsku a ve Vimperku, kde nacházela stopy nedávno vyhoštěných německých obyvatel. Otázka, co se vlastně stalo, jí od té doby nedala pokoje.

V roce 1982 o tom napsala knížku Když umírala zvířata, která měla vyjít v exilovém nakladatelství Konfrontace v Curychu. Jeden jediný člen nakladatelské rady a později také jeden bezvýznamný český kritik zabránili českému vydání. Kniha vyšla v roce 1988 německy v Mnichově a pro svůj literární styl sklidila množství pozitivních recenzí v německém, rakouském a švýcarském tisku.

Dokumentární román Edvard Beneš - likvidátor byl napsán v druhé polovině devadesátých let a rovněž vydán nejprve v němčině, ačkoli se zabývá stejnou měrou českými osudy a dějinami, jako osudy a historií německých obyvatel bývalého Československa. K sepsání této politicky brizantní knihy přispěla především novinářská zkušenost autorky v kdysi jediném svobodném českém médiu, Svobodné Evropě. Dědinová nebyla nikdy stálým zaměstnancem československé redakce RSE, ale přispívala pravidelně týden co týden, často den co den, do programů politických, kulturních a vzdělávacích. Od roku 1984 do uzavření české redakce RSE na podzim 2003 se z literátky stala politická novinářka, vědomá si závaznosti poznané pravdy.

Měřítka demokracie, lidské svobody a individuálních i skupinových práv, která klademe na země všech kontinentů, přiložila na situaci poválečného Československa - se sžíravým výsledkem. Proto napsala knihu o Edvardu Benešovi, jedné z nejtemnějších postav českých dějin. Tento oslavovaný »demokrat« potlačoval všemi prostředky, včetně krvavých, domácí i exilovou opozici, až oslabil imunologický systém Československé republiky tak dalece, že se stala snadnou kořistí kavkazského teroristy Džugašviliho-Stalina a jeho českých komunistických spolupachatelů.

Po květnu 1945 padly Benešovým zločinným machinacím za oběť miliony německých občanů, jejichž rody žily a pracovaly na historických územích společného království dvakrát déle, než dnešní bílí obyvatelé v Severní Americe.

Od roku 1966 našla Dědinová druhý domov ve Spolkové republice Německo a náleží k oné, žel malé části českých exulantů, kteří se začali vážně zajímat o osudy svých velkorysých hostitelů. Po studiu na univerzitách ve Freiburgu im Breisgau a v Curychu (Licenciát filosofie 1972) vyučovala a začala psát knihy. Nyní žije s manželem v Bavorsku. Je přesvědčena, že si sudetoněmečtí vyhnanci zaslouží nápravu křivd už proto, že zem svých předků milují a nejen v posledních letech vydávají na její obnovu své síly i nemalé finanční prostředky. Mnozí Češi to vědí, ale obávají se vyslovit to nahlas. Sidonia Dědinová (Sidonia je románskou, ale také např. slovenskou verzí jména Zdenka) sebrala odvahu říci to nahlas.

(Zdroj textu a foto: přebal knihy "Edvard Beneš - likvidátor", 2003, Praha, ANNONCE, ISBN 80-900125-6-6.)