Rytíř z Vysokého kamene (SCHNEIDEROVÁ, D. M.)

Autorka knihy Rytíř z Vysokého kamene, pověstí o pokladu krutého rytíře, jeho dceří, ženě a rodovém prokletí, se narodila v pátek 13. prosince 1957 v Praze. Třináctku tedy, na rozdíl od jiných lidí, považuje za svě šťastně číslo. Titul, kterým chce nyní obohatit regály knihkupectví, je její druhou knihou.

Stejně jako u prvotiny Johanky z Wildsteina se též u Rytíře z Vysokého kamene autorka uchýlila k historii, která ji zajímá. Chce, aby byly zachovávány a udržovány památky, které ji připomínají a upevňují vztah člověka k rodnému místu a zemi.

Dagmar Schneiderově, sympatické a všestranně zaměřené redaktorce oblíbeného týdeníku Chebsko, jemuž mnozí čtenáři přezdívají "šnajdrovky", fantazie rozhodně nechybí. Má cit pro dobrodružně a napínavě líčení dějů a zápletek i odvahu tít do živěho.

Její jméno nenaleznete v publikaci Kdo je kdo, ale přesto si myslím, že i ona patří k lidem, kteří si zaslouží uznání a obdiv. Kdo nemáš chybu, hoď kamenem, říká se, a já jsem přesvědčen, že na hlavu paní Dáši by jich dopadlo minimálně. Je vzornou matkou, spolehlivou manželkou, kamarádkou a dobrou dcerou. Je nabita nevyčerpatelnou energií a iniciativou, neštítí se žádně práce, snaží se pomáhat lidem, což dokázala mimochodem i během loňských katastrofálních povodní.

Kromě psaní fotografuje a její snímky mají profesionální úroveň. Ovládá kresbu i další malířskě techniky, a aby toho nebylo dost, dokáže vyrobit kytaru, seřezat na stromech uschlé větve, z borůvek, piškotů a jogurtů umí udělat vynikající dort, vlídným slovem obdaruje bezdomovce, neobává se vystoupit v Caruso Show nebo v Doremi.

Má také nectnosti? Jistěže má. Nedokáže sedět jenom na jedně židli. Je workoholik. Není koketní. Nehraje karty a ani občas nevypije žbrďol alkoholu.

Já vím, utíkám od tématu její knihy, ale četl jsem ji pozorně. I proto jsem se rozhodl vypravit ji na cestu a říci čtenářům o autorce něco jaksi navíc. Věřte, že kdybych měl psát o nějaké mladičkě začínající básnířce, dozajista bych byl zvědav třeba na to, jak líbá. Paní Schneiderová je ovšem a bezesporu pohledná vdaná žena v rozkvětu tvůrčích sil. Proto nemyslím na líbání a její nově knížce přeji šťastnou cestu do co největšího počtu rukou čtenářů.

Vladimír Šadek