Příběhy ze staré Anglie (CHRISTIEOVÁ, Agatha)

Každý je zná, ty slavné pátrače z detektivních příběhů Agathy Christieové, ať už jde o velmistra logických smečů, ješitného Belgičánka Hercula Poirota, podšitou starou slečnu Jane Marplovou, penzionovaného byrokrata Parkera Pynea, sehraný manželský pár Tommyho a Pentličky Beresfordových nebo o záhadného pana Quinea... Jsou dávno a důvěrně blízcí většině čtenářských srdcí na celém světě a přinejmenším o nich slyšeli i ti, kteří čtou raději Danta a Goetha.

Christieová však psala i jiné detektivky: takové, v nichž se žádné z jmenovaných es neobjevuje. Záhady v nich luští buď někdo z řadových účastníků děje nebo místní či povolaný policejní úředník — některý z inspektorů, jako jsou Narracott, Battle nebo Neele, jejichž jména si čtenář po odložení knihy mnohdy ani nezapamatuje, poněvadž jde spíš o galérii lépe či hůře fungujících profesionálů než o nezapomenutelně individualizované románové postavy obdařené plnokrevným fiktivním životem. Také jejich účast na pátrání nebývá vždy stejná, jednou mají případ „pod palcem" hned od začátku, jindy se angažují až v určité fázi nebo pouze pomáhají při jeho oficiálním uzavření. Zpravidla si ale počínají zdatně, ač nejednou svérázně, podle temperamentu a osobního založení; jsou mezi nimi jak „protřelí lišáci", tak „strejcové od policie", kteří se neochvějně přidržují osvědčené, byť někdy poněkud zdlouhavé a toporné vyšetřovací rutiny.

Všechny tyto příběhy s méně věhlasnými pátrači spojuje především to, že se odehrávají v typicky britských kulisách, obvykle na anglickém venkově, v odlehlém panském sídle, v přímořských lázních či v poklidném a idylickém — až na tu vraždu! — městečku, kde zaspali století. Prezentují nám tak anglickou detektivku v jejím nejvlastnějším prostředí, v němž a z něhož vznikla; zásadně neunikají do exotických scenérií, v nichž si autorka také občas libovala.

A ještě něco. Christieová psala detektivky skoro šedesát let, ale znalci jejích knížek se shodují na tom, že ty nejlepší vytvořila ve dvacetiletí, ohraničeném přibližně daty 1935 — 1955. Některé její rané romány totiž částečně diskvalifikovala poplatnost starším tradicím žánru (málo logické či sentimentální motivace; ztřeštěné honičky; tajná sklepení; zlosyni s falešnými plnovousy), zatímco v jejích pozdních knihách se už zase leckde projevovala únava, která se dříve či později nutně dostaví i při vyprávění těch nejdůmyslnějších historek.

Právě z tohoto autorčina vrcholného období jsou a všemi jeho přednostmi se vyznačují i oba příběhy, které jsme k potěše a pobavení českých milovníků detektivní četby zařadili do jubilejního svazku oblíbené mladofrontovní edice Smaragd.