Tichý don - I., II., III. a IV. díl (ŠOLOCHOV, Michail)

Již několik desetiletí berou znovu a znovu generace čtenářů do rukou Šolochovův román Tichý Don, aby se seznámily s jedním z nej přesvědčivějších obrazů občanské války v Rusku. Možná si ani všichni neuvědomují, že je napsán spisovatelem, kterému bylo v roce vydání prvního dílu třiadvacet let. Dětství, dospívání a lidské zrání Michaila Šolochova (nar. 1905) bylo utvářeno nej těžšími roky v dějinách Ruska, a snad proto tak brzy vydal autorův talent své plody. Vždyť své Donské povídky publikoval v časopisech již od roku 1920 jako náhle vytrysklé svědectví o revolučních změnách ve svém rodném kraji na Donu. Tato sugestivní, často až otřesná svědectví doby však velmi rychle přerostla v složitě komponovanou, mistrně stylizovanou epopej Tichý Don. Monumentalita Šolochovovy tetralogie nespočívá v rozsáhlosti díla, ve velkém množství postav, ale v umění, s jakým dovedl autor nahlédnout do duší svých hrdinů, v přesvědčivosti, s jakou zachytil proces vrůstání jednotlivce do nové společnosti. Tomuto cíli přesně vyhovuje Šolochovova tvůrčí metoda, hlavně ono zdánlivě pomalé osvojování skutečnosti, které tak přesně odpovídá neúprosnosti dějinných zvratů.

S mistrnou psychologií zachytil Šolochov osudy hlavního hrdiny Grigorije Melechova. Grigorij brzy vycítí, že na straně odcházejícího světa nelze hledat pravdu, je však příliš spoután zakořeněnými předsudky a falešnými představami o obnovení kozáckých privilegií, aby dokázal přejít k rudým. Proto končí jeho trýznivé hledání naprostou deziluzí a Grigorij se vrací domů s jedinou touhou včlenit se znovu do života.