Vermeer (HUYGHE, BIANCONI)

Malíř Jan Vermeer van Delft, jehož obrazy patří mezi nejcennější exponáty muzeí a sbírek na celém světě, byl pro umění objeven vlastně až v druhé polovině 19. století — ne náhodou v téže době, kdy dosáhl ocenění impresionismus, neboť, jak poznamenává jeden z autorů Piero Bianconi, ,,jedno i druhé vyžadovalo stejný nekonformistický postoj vůči 'námětu' a obdobný zájem o osudy barvy a světla, jež se staly skutečnými protagonisty obrazu".

Čím to, že svět tohoto holandského malíře 17. století — svět tichý, uzavřený a zahloubaný do sebe —, tak odlišný od světa moderního člověka, pro nás neztrácí svůj půvab? Možná pro vyrovnanost a klid, které z něho vanou, jistě však pro poetičnost a harmoničnost malířského vyjádření. Vermeerem dosáhlo nejen holandské umění, ale umění vůbec jednoho ze svých vrcholů.

S Vermeerovým dílem je spojen také jeden z největších padělatelských případů v dějinách umění, tzv. případ van Meegeren. Jeho objasnění je věnována jedna z kapitol našeho svazku. V ní jsou shromážděny všechny důležité informace, z nichž nakonec vysvítá, že rozpoznat originál od falza není někdy snadné ani moderními vědeckými metodami.

Kromě úvodní studie René Huygha a průřezu kritikou od 17. do 20. století obsahuje svazek úplný katalog díla s malými černobílými reprodukcemi, životopisné údaje, základní bibliografii apod., jak je u svazků italské edice Klasikové umění zvykem. Malý rozsah Vermeerova díla navíc dovoluje, aby zde čtenář nalezl barevné reprodukce téměř všech významných obrazů.