Básně a krátké příběhy autorky Sabriny Karasové, která studovala na gymnáziu v Chebu a na nástavbě v Karlových Varech cestovní ruch. Moře modré je její prvotina. Edice Nulté knížky, svazek 3.
Nezábudky... Kto by nepoznal krásne nezábudky? Malé, jemné, takmer ostýchavé, ale viditeľné aj vo veľkej tráve, aj v tôni, ktoré sa nesnažia upútať pozornosť veľkosťou ale krásou. Kto ich videl, nezabudne na ne. A máme aj iné nezábudky, ktoré keď raz uvidíme, alebo počujeme, zostávajú v našej pamäti navždy.
Kniha obsahující jednu dlouhou báseň věnovanou stáří žen, která obrací svou pozornost k jednotlivým částem ženského těla, jež hodnotí syrově a bez příkras. Báseň se zamýšlí nad marností života i stáří a připomíná neodvratitelnost přicházejícího konce.
Lásky (1887, Amori) jsou knihou, jíž se Dossi loučil s literaturou. Dossi se v ní vrací ke svým někdejším citovým vzplanutím, ať jejich předmětem byla srdcová královna z karetní hry, barvotiskový obrázek Madony, anonymní ženská podobizna v obrazové galérii, svět předmětů v rodném domě, veliká lípa v zahradě, ženské postavy z veršů latinských básníků či ze stránek novodobých románů...
Kniha z pera jednoho z nejvýznamnějších německých autorů.
Ze starotamilského originálu Silappadigáram, vydané V. Swaminathem Aiyarem, Madrás 1931, přeložil, předmluvou a poznámkami opatřil Kamil Zvelebil.
Autorka sbírky veršů patří k významným představitelům střední generace ruských sovětských básníků. Jejím veršům je vlastní obdiv k drsné kráse přírody a hledání hluboké lidské pravdivosti.
Heinova "Kniha písní" vyšla poprvé r. 1827 jakožto "ctnostné vydání" básní autorových, jenž v dosavadních sbírkách, jak i v pozdějších, často překročil meze společensky dovoleného. Druhá část knihy obsahuje tzv. "Romancero", protože tón romancí jest převládající v básních zde sebraných. Autor je psal - s nemnohými výjimkami - tři roky za rozličných tělesných překážek a útrap.
Tyto básně, zaznamenané v kratinkých mezerách času mezi kávou, sklenicí vína a vázáním kravaty ve kterékoliv kavárně, na terasách, pod krajkou oblohy a šátečku vyjadřují blažený stav člověka, jenž došed poznání, s lenivou a lhostejnou vášní nastavuje zrcadla prchajícímu životu.
Osobitá sbírka milostných sonetů i dalších působivých básní o břízách, samotě, noci a tajemství si zaslouží pozornost pro své formální zpracování, rytmickou znělost, různorodost námětů a rozkvetlou češtinu, která veršům dodává poetický půvab. Básně navíc doprovází snové ilustrace, v rukou tak držíte dílo dvou autorů.
Zdeněk Škrabánek (nar. 1985): „Někdy bych chtěl zastavit čas a prožít každou uplynulou vteřinu znovu. Přijde mi, že poezie nám dává tuhle šanci." Autora přitahuje podrobnější studium historie, zejména každodennost středověku a církevní a kulturní dějiny po roce 1945. Nesmírně obdivuje a je zcela jistě i sám ovlivňován krajinou svého rodiště - Českomoravské vysočiny.
Často se setkávám s otázkou, co vlastně znamená „Sannadža"? Jde o pseudonym, pod kterým vychází tato kniha. Ve světě literárním a duchovním se dá přeložit jako „Ta Jenž přirozeným způsobem probouzí ze spánku a čeká na každého z vás".