Kniha je zdánlivě vystavěna na autobiografickém půdorysu, není však žádnou „vzpomínkovou" prózou, spíše by ji bylo možno charakterizovat jako prózu lyricko-reflexivní. Její tři oddíly (Třinácté komnaty, Stižena rozumem a Světa kraj) věnované dětství, dospívání a „věku dospělosti" jsou pokusem dobrat se prostřednictvím individuálního osudu jistých archetypálních momentů lidské existence...
Kniha Vlasty Dufkové Bílé na bílém (Supinum) je zdánlivě vystavěna na autobiografickém půdorysu, není však žádnou „vzpomínkovou" prózou, spíše by ji bylo možno charakterizovat jako prózu lyricko-reflexivní. Její tři oddíly (Třinácté komnaty, Stižena rozumem a Světa kraj) věnované dětství, dospívání a „věku dospělosti" jsou pokusem dobrat se prostřednictvím individuálního osudu jistých archetypálních momentů lidské existence: neustálým hledáním úhlu, z něhož lze zahlédnout „steh bílou nití na bílém podkladě". Dětství je tak pro autorku především obdobím intuitivního srozumění s řádem světa, dospívání nahlédnutím vratkosti tohoto řádu a snahou vyrovnat se s mnohdy zraňující realitou náhle obnaženého života, „věk dospělosti" pak krouží kolem pevně daných konstant vyjádřených metaforickou čtveřicí „moře, matka, láska, smrt".
VLASTA DUFKOVÁ (*29. 5. 1951 v Praze) navštěvovala v letech 1967-69 lyceum ve francouzském Saint-Germain-en-Laye. V letech 1969-74 vystudovala francouzštinu a portugalštinu na Filozofické fakultě UK. Francouzsky napsala svou rigorózní práci Le théme cle Vadolescence chez quelques auteurs canadiens-frangais (1974), doktorát získala v roce 1975. Po ročním působění v agentuře Dilia pracovala v letech 1976-94 jako redaktorka v pražském nakladatelství Odeon. Od podzimu 1994 působí v redakci nakladatelství Mladá fronta. Překládá z francouzštiny a portugalštiny. Knižně jí vyšly mimo jiné překlady: Rukopisy Pavlíny Archandělské od Marie-Claire Blaisové (ve svazku Pět kanadských novel, Odeon 1978), Dívka, moře a noc Jacquesa Sternberga (Odeon 1981), Dal - dál a dál Joaa Guimaráese Rosy a Retábl svaté Joany Caroliny Osmana Linse (oba ve svazku Pět brazilských novel, Odeon 1982), Ďáblova hora Hélie Correiové (ve svazku Pět portugalských novel, Odeon 1987), Úžiny vodní Juliena Gracqa (ve svazku Francouzská literatura II, Knižní odbor ministerstva kultury Francie a NPEIS 1988), Krajkářka Pascala Lainého (Mladá fronta 1997), Zápisníky I, II a III Alberta Camuse (Mladá fronta 1997, 1999 /s Josefem Mlejnkem/, 2000) a Camusovo Léto (Hynek 1999). V roce 1998 jí nakladatelství Torst vydalo sbírku veršů Čistec.
Roku 1943 se již sice začíná vývoj války obracet ve prospěch spojeneckých sil, na Černém moři, kde slabé sovětské námořnictvo čelí německé flotile, to ale vypadá jinak. Pomoci má ostřílená jednotka britských motorových torpédových člunů pod velením válečného veterána a hrdiny bojů ve Středomoří i v kanále La Manche Johna Devanea, muže válkou unaveného, muže válkou semletého…
„Na mieste činu“ je pätnásta Rajského knižka. Tak ako predchádzajúce, aj táto nie je len ľart pour ľart. Je to knižka angažovaného nepokoja, ktorý sa prenáša na čitateľa. Dobrého, osožného nepokoja, pomáhajúceho človeku nielen svet chápať, lež ho aj formovať na svoj obraz.
Členové rodiny jsou zarmouceni. Fanny Morlandová, dědička panství, umírá při porodu. Její otec James se zhroutí. Jeho žena Héloise přijímá pozvání švagrové Lucy, která plánuje uvedení své dcery Rosamund a Héloisiny dcery Sophie do společnosti. Vévoda Welington mezitím promýšlí strategie proti Napoleonovi...
Píše se rok 1969. James Bond - britský zvláštní agent 007 - právě oslavil pětačtyřicáté narozeniny a je povolán na ústředí, kde obdrží neobvyklý úkol: má se vypravit do neklidného západoafrického státečku Zanzarim, aby zneškodnil vzbouřence, kteří ohrožují zdejší režim...
Jedním dechem - červen 2009. Marek Valina: Sen o plovoucím kasinu - E. Stenglová: Taková malá nepříjemnost - Lub. Macháček: Tu ženskou radši nevidět - Lad. Beran: Pavučina - Zdeněk Jarchovský: S pocitem okradeného psa - Milan Dušek: Hon na fantoma - Roman Cílek: Dva dobrodruzí a opilá dáma - Jan J. Vaněk: Mrazivé zoufalství.
Román Emilie Flygare-Carlénové z roku 1925, díl II.
Na předchozí díly navazuje tato závěrečná kniha seriálu z lékařského prostředí jen velmi volně. Hrdiny už nejsou medici ani začínající lékaři, ale úctyhodné kapacity z nemocnice U sv. Swithina, reprezentovaná chirurgem sirem Lancelotem, děkanem Lychfieldem a psychiatrem Bonaccordem. Všichni žijí v sousedství těsnějším, než je jim milo, a jejich drobné radosti i starosti se navzájem prolínají...
Kniha vypráví drsný příběh odvahy a dobrodružství, které prožívá posádka plachetnice, rodina Douglasových, jež se vydává na cestu kolem světa. Když loď ztroskotá, ocitají se členové posádky před nelehkým úkolem - přežít uprostřed divoké přírody!
Román kněze buditele. Kniha je posledním z pětice velkých románových obrazů T. Novákové. Hlavní postava románu je historická, Drašarem byl nazýván kněz-buditel Josef Justin Michl, žijící v letech 1810—1862. Před rokem 1848 byl činný literárně, potom vystoupil z řádu, byl pronásledován, stal se vesnickým učitelem a nakonec nuzným podruhem, který umírá v zapomenutí a v osamění.
Martina ví, že ji sir Hugh Faversham obdivuje, ale sama si svými city není jistá. Cítí však, že se k němu kdykoli může obrátit o pomoc. A tak když ji přítelkyně Harriet prosí, aby jí pomohla vykroutit se z nechtěné svatby, předloží Hughovi svůj plán. Uspořádají velkolepý svatební obřad, ale na poslední chvíli na Martinino místo nastoupí Harriet...
Román ve verších, v němž najdeme realistické zobrazení ruského života první třetiny 19. století. Na pozadí satiricky zpodobených typů vesnických statkářů i velkosvětské moskevské a petrohradské smetánky ostřeji vynikají hlavní postavy - Taťána (ideál ruské dívky), Oněgin (chladný skeptik a cynik) a Lenskij (nadšený, mladistvě naivní snílek), oba představující pokrokovou šlechtickou mládež.
Na pozadí krutých událostí 1. světové války se odvíjejí životní osudy obyvatel vesničky Suchdol, ležící nedaleko autorčina rodiště Studené. Potok, tekoucí za obcí, tam ohraničuje dvě země – Čechy a Moravu, ale lidé jsou z obou stran hranice stejní. Jejich půvabný kraj se prý nachází až na samém konci světa. Ale i tamější obyvatelé prožívají všední starosti i radosti...
Amy je zaměstnána v detektivní agentuře a dostane k vyšetřování případ týkající se jejího strýce - majitele továrny na výrobu lahůdek. Dívka má z práce tak zamotanou hlavu, že bezmyšlenkovitě vkročí do silnice a porazí ji automobil, jehož řidičem je vozu věhlasný detektiv Tecumseh Fox. Ten Amy doprovodí domů a nabídne jí pomoc. Vstoupí tak do případu, který zanedlouho vyvrcholí vraždou...
Román Sen přináší hluboce introspektivní pohled do nitra člověka, který se pohybuje na hraně mezi představou ideálního světa a neúprosnou realitou. Montherlant sleduje střet osobních iluzí s konkrétní zkušeností a odhaluje křehkost lidských snů, jež se mohou stát zdrojem síly i zklamání. Dílo vyniká psychologickou hloubkou, jemnou analýzou vztahů a typickou autorovou ironií i odstupem.
Lillian doprovází svého dědečka na Nový Zéland, aby zde společně vybudovali hvězdárnu. Nemá však ponětí, jak velké dobrodružství ji čeká. Velkolepý plán budí rozpaky místních obyvatel a jen hrstka z nich se chce na stavbě podílet. Je mezi nimi i statkář Ravenfield, v němž mladá a odvážná žena budí velké sympatie, ale také Henare, syn náčelníka kmene Maorů, který má pochopení pro její velký sen...
Kniha je zdánlivě vystavěna na autobiografickém půdorysu, není však žádnou „vzpomínkovou" prózou, spíše by ji bylo možno charakterizovat jako prózu lyricko-reflexivní. Její tři oddíly (Třinácté komnaty, Stižena rozumem a Světa kraj) věnované dětství, dospívání a „věku dospělosti" jsou pokusem dobrat se prostřednictvím individuálního osudu jistých archetypálních momentů lidské existence...
