Ostrovy, majáky a mosty (BURIAN, Jan)

Jsem suchozemec. Narodil jsem se v zemi uprostřed Evropy obklopené kopci, kterým tu říkáme hory. Nemáme moře. Proč bychom moře potřebovali?

Především kvůli majákům. Národ, který nemusí stavět majáky pro všechny námořníky bez rozdílu - pro rybáře i piráty; pro solidní i podezřelé obchodní lodi i pro tankery a jachty, takový národ je velice těžce handicapován. Mentálně, ale především citově.

Nemáme ovšem ani přístavy, do nichž by připlouvali více či méně exotičtí chlapíci, chodili by nám za holkama, zpívali cizokrajné písně a v rozličných jazycích po sobě zanechávali prapodivná vyprávění z celého světa.

Nemáme ostrovy. Střelecký ostrov, Kampa či Ostrov nad Ohří se nepočítají. Mezi naše teritoria nepatří území, na kterém by žili ostrované - lidé trochu jiní než my ostatní. Nemáme zkušenosti s ostrovem jako se zvláštním ohraničeným prostorem, svobodnějším, ale také rizikovějším, než je naše pevnina. Chybějí nám ostrovy, kde se daří mýtům, legendám a všelijakým oficiálně nepodporovaným a podezřelým myšlenkám. Je to tam jiné než ve vnitrozemí: větší důraz je nutno klást na ochranu před počasím, před lidmi i před zlými silami. Které mohou přijít z kterékoli světové strany.

Schází nám příliv a odliv. Na našich vodách jsou příliš malé vlny. A všechny naše řeky se někam vlévají.

Stopy v písku u nás přetrvávají příliš dlouho, takže nedostáváme dostatečně často zprávy o pomíjivosti věcí. Zkrátka a dobře, máme úplně jiné představy o prostoru, o čase, o nebezpečí, o síle přírody.