Chlapec z pražských Vršovic jménem Ivan Klíma, který za německého protektorátu nuceně trávil část dětství mezi šancemi terezínského ghetta, už tehdy vytušil, že by chtěl být spisovatelem. Asi to byla jediná cesta, jak se vypořádat s absurditou prožívaného. S absurditou toho, že dítě je označeno za Žida, aniž má ponětí, co to znamená, a je za své židovství perzekvováno...
Chlapec z pražských Vršovic jménem Ivan Klíma, který za německého protektorátu nuceně trávil část dětství mezi šancemi terezínského ghetta, už tehdy vytušil, že by chtěl být spisovatelem. Asi to byla jediná cesta, jak se vypořádat s absurditou prožívaného. S absurditou toho, že dítě je označeno za Žida, aniž má ponětí, co to znamená, a je za své židovství perzekvováno... Když se po válce vrátil domů, začal svůj dětský záměr krok za krokem naplňovat: doháněl školní vzdělání, četl, pozoroval dění kolem sebe, ukončil univerzitní studia, dostal se do novinových i knižních redakcí.. Osud mu z téhle strany přál, napsal a vydal mnoho povídek, románů, esejů i divadelních her, na stovky článků a stal se nejen u nás, ale i ve světě jedním z nejznámějších českých spisovatelů 20. století Nyní Ivan Klíma ve svých pamětech toto již minulé století, v němž učinil zkušenost dvou zhoubných diktatur, nazval „šíleným", jako úsek dějin, kterému nejsme s to porozumět, stejně jako nerozumíme šílenému člověku. „Je to podivný svět, kde člověk musí odpovídat na otázku, proč ho jako dítě nezavraždili,“ píše v reakci na skrytou otázku některých, jak je možné, že se jeho rodina vrátila z Terezína živá. A pak je tu další otázka, tentokrát mnohých: Jak to, že demokrat a po sovětské okupaci disident komunistického režimu býval komunistou? I s touto otázkou a mnoha s ní souvisejícími se autor pamětí Moje šílené století rozhodl vypořádat Vypráví proto nejen příběh svůj a svých blízkých a přátel, události doby, ve které žil, jak je v pamětech běžné, ale hledá pro to podstatné, co se stalo, i filosofické vysvětlení.
Vzpomínky Józefa Franka (1920 - 2007), rodáka z Těšínska, přinášejí pohled na dosud opomíjenou stránku našich moderních dějin - osudy československých občanů, kteří za druhé světové války bojovali v jednotkách polské armády za svobodu Československa.
Autor popisuje méně známé události 2. světové války, které se váží k operaci britského a německého námořnictva v Severním moři roku 1940, v rámci níž došlo také k poslední námoří bitvě kapitána Roopea.
Herecká kariéra Jiřiny Bohdalové je spjata s řadou výrazných osobností českého divadla a filmu. V knize se známá herečka vrací nejen ke svým uměleckým začátkům a lidem, které během života poznala, ale také k rodinnému zázemí. Připomíná pohnuté období padesátých let, kdy politické události tvrdě zasáhly její rodinu a poznamenaly i její vlastní životní cestu. Otevírá tak čtenářům méně známou osobní stránku svého života...
Tři vzpomínky Hynka Babičky a Františka Táborského.
Unikátní osobní svědectví Vladimíra Krejčího pohybujícího se v pohnutém historickém období po Mnichovu 1938 v bezprostřední blízkosti průmyslníka Jana Antonína Bati přináší nový pohled na dodnes rozporuplně vnímanou podnikatelovu osobnost.
Kniha vzpomínek někdejší sprinterky a pozdější známé autorky mnoha písňových textů, z nichž některé se dodnes jako evergreeny ozývají z rozhlasu nebo se - již zlidovělé - zpívají u táboráků. Poutavě psaný životní příběh autorky, jejímž osudem se stalo povolání textařky, zaujme otevřeností výpovědi o světě populární hudby, který tak dobře poznala, o světě sportu i o vlastním soukromí.
Autor se v knize pokouší popsat a vysvětlit sled událostí v totalitním režimu, proč k němu v české společnosti mohlo dojít. Používá v textu kopie autentických písemností nebo novinových článků, na základě kterých si čtenář může vytvořit vlastní názor. Navíc tyto dokumenty mají často větší vypovídací hodnotu než vyprávění.
Kromě pohledů do zákulisí filmů nebo postřehů, vzpomínek či informací k bezmála stovce herců a hereček přináší kniha naprosté novinky o životních příbězích několika mužských velikánů pamětnických snímků...
Nepilova publicistika zcela neodmyslitelně dokresluje jeho lidský a umělecký profil. Již pro to by neměla chybět v žádné knihovně Nepilových obdivovatelů. Svazek, který držíte v ruce, je patrně již definitivně tím posledním, co z jeho díla dosud knižně nevyšlo. Znovu si nad ním uvědomíme, jak nám chybí jeho laskavou moudrostí prozářený humory který nás tak hřál i v neveselých letech.
Příběh skautů z Pražského povstání 1945. Zápisky a vzpomínky studenta libeňského gymnasia o tom, jak parta chlapců a děvčat prožívala Pražské povstání. Příběhy jsou čerpány z rukopisu deníku autora a z deníku Jeleny Černohorské. Ke čtenářům promluví kniha svou upřímností a vydá svědectví o tom, jaká to byla generace, které na konci války bylo kolem 17 let. Kniha obsahuje věnování a podpis autora.
Autor pocházející ze západu Čech a žijící v Německu popisuje a vypráví svůj život od dětství až po zralý věk. Téměř deníkovou formou vzpomíná na dramatické události z děstství a dospívání, líčí druhou světovou válku, odsun sudetských Němců, zabavování majetku, ale i úsměvné příhody z doby dospívání, pobyt na intru a zážitky s přáteli. Ve vyprávění nechybí nadhled a humor.
Tomáš Šebek, který působí jako chirurg v pražské Nemocnici Na Františku, vyjel poprvé s Lékaři bez hranic roku 2010 na Haiti, zasažené ničivým zemětřesením, a své zápisky pak publikoval v úspěšné knize Mise Haiti (2013). Později absolvoval další dvě mise, tentokrát v Afghánistánu, kde opět zaznamenával své potřehy a zážitky, které r. 2015 vydal pod názvem Mise Afghánistán. Kniha s podpisem autora.
Učitelovo poslední putování za základními životními lekcemi. David Menasche se naplno věnoval práci středoškolského profesora angličtiny. Při výkladu navazoval se svými studenty jedinečné pouto - dodával jim optimismus při řešení osobních problémů a poskytoval cenné rady do života. Jednoho dne mu však diagnostikovali rakovinu mozku...
Chlapec z pražských Vršovic jménem Ivan Klíma, který za německého protektorátu nuceně trávil část dětství mezi šancemi terezínského ghetta, už tehdy vytušil, že by chtěl být spisovatelem. Asi to byla jediná cesta, jak se vypořádat s absurditou prožívaného. S absurditou toho, že dítě je označeno za Žida, aniž má ponětí, co to znamená, a je za své židovství perzekvováno...
