Dobrý den živote aneb Všechno je jinak (KOČÍ, Přemysl)

PŘEMYSL KOČÍ: DOBRÝ DEN ŽIVOTE aneb VŠECHNO JE JINAK

Přemysl Kočí je široké veřejnosti znám jako operní pěvec. Majitel zvučného barytonu nevšedních kvalit prožil bohatý profesionální život operního a divadelního umělce a činovníka.

Pěveckou dráhu zahájil v Ostravě, brzy však zamířil do Prahy - kam jinam než do Národního divadla, které se stalo jeho osudem. Ve "zlaté kapličce" působil čtyři desítky let a postupně ve třech odlišných profesích: pěvec, ředitel a režisér. Jako pěvec odzpíval řadu sólistických rolí českého i světového repertoáru a jeho pěvecké výkony vyvolávaly zájem i mimo naši republiku. V roce 1969 byl jmenován ředitelem ND a ve funkci zůstal do roku 1978. Usiloval o pozvednutí úrovně všech uměleckých souborů ND, o kulturní výměnu se zahraničím, do té doby řídkou, a musel se přitom vyrovnávat s politickým tlakem tzv. normalizace. Po dramatickém závěru ředitelování se přeorientoval na obor režie a ze své pozice aktivně prosazoval inscenace české operní klasiky. Mimoto dlouhá léta pedagogicky působil na Akademii múzických umění a proslul jako "léčitel porouchaných hlasů". Své zkušenosti shrnul do praktické příručky Základy pěvecké techniky, dodnes hojně používané. Na svém uměleckopracovním kontě má i několik filmových rolí.

Bohatost profesních aktivit násobila jeho pestrý život, úrodný na přátelství s vynikajícími umělci z celého světa a na osobní vztahy k ženám, jejichž přízeň ho provázela po celou dobu.

O všech svých aktivitách i láskách sepsal vzpomínkovou knihu, která vyšla v roce 1986. Nyní vychází poznovu, leč zcela nově; autor v ní za přispění svých blízkých a přátel obhlíží celou svou životní dráhu a bilancuje ji po jednotlivých etapách a důležitých událostech. Vždy si uchoval pevné politické a morální krédo a prosazoval je v nekompromisních postojích, pro něž býval trnem v libovolném oku. Jeho vzpomínky jsou svědectvím o dosud nezhodnocené epoše českého divadla a lidech kolem něj, o epoše sice nedávné, avšak mnohým čtenářům zamlžené dosud nedozrálou společenskou optikou.

Osobitě a osobně formulovanou výpověď o sobě a o době doprovodil autor zevrubnými informacemi o činnosti Národního divadla za své ředitelské dekády a množstvím fotografií, korespondence a dokumentů.