Ohlédnutí (NEPIL, František)

Když v září pětadevadesátého roku osiřel pracovní stůl Františka Nepila, zdálo se, že kromě torza zamýšleného a žel již nenapsaného románu není už nic z jeho pera, co by čtenář neznal. A přece to není tak docela pravda. Nepilovy rozhlasové promluvy, které stály u zrodu jeho neobyčejné popularity, vyšly knižně v publikacích Dobré a ještě lepší jitro, Dobrou a ještě lepší neděli a Dobrá a ještě lepší jitra.

V nich však již nejsou zahrnuty sloupky, fejetony a portréty z první poloviny 90. let, které František Nepil připravoval pro Československý a posléze pro Český rozhlas. Ty také tvoří zhruba první třetinu této knihy (jak si nad Nepilovými rozhlasovými portréty jeho současníků nevzpomenout na o sto let starší Nerudův projekt Podobizen ve Vilímkových Humoristických listech). Zbytek je vyhrazen autorovým vystoupením na nejrůznějších uměleckých sjezdech, konferencích a seminářích, ale i výstavách, křtech knih, jeho časopiseckým úvodníkům či přednáškám pro uzavřené společnosti.

A překvapivě nám ukazují Františka Nepila v různých společenských kulisách, nicméně vždy stejného - jako moudrého a především slušného člověka.

Jaké asi muselo být zděšení ideologických kormidelníků, kteří se v letech normalizace pokusili zneužít autorovy popularity a přimět ho k vyjádřením na téma angažovanost v hromadných sdělovacích prostředcích, když jim František Nepil lapidárně a šalamounsky říká, že angažovaný článek je ten, který lidé dočtou. Bez zajímavosti není třeba ani skutečnost, jak František Nepil trávil vzrušené listopadové dny roku 1989, stejně jako například jeho přednáška Proč mám rád bratry Čapky, vzpomínka na Jiřího Suchého pro nerealizovaný sborník, fanouškovsky zaujaté vyznání ke stoletému výročí fotbalové Sparty či naopak projev na oslavách 28.října v roce 1991 v Nižboru, dokládající jeho vztah k rodné zemi v jiném horizontu než několika pětiletek. Zkrátka a dobře - Nepilova publicistika zcela neodmyslitelně dokresluje jeho lidský a umělecký profil. Již pro to by neměla chybět v žádné knihovně Nepilových obdivovatelů. Svazek, který držíte v ruce, je patrně již definitivně tím posledním, co z jeho díla dosud knižně nevyšlo. Znovu si nad ním uvědomíme, jak nám chybí jeho laskavou moudrostí prozářený humory který nás tak hřál i v neveselých letech.