Sbírka básní Františka Nechvátala.
Často se setkávám s otázkou, co vlastně znamená „Sannadža"? Jde o pseudonym, pod kterým vychází tato kniha. Ve světě literárním a duchovním se dá přeložit jako „Ta Jenž přirozeným způsobem probouzí ze spánku a čeká na každého z vás".
Krvavý rubín je výbor z veršů německého barokního básníka Johanna Christiana Günthera, kterého lze umístit v našem literárním povědomí vedle Villona a dalších romantických "vyděděnců".
Citlivě laděná básnická sbírka, v níž Jan Čarek jednoduchými, ale o to působivějšími verši vzdává hold mateřské lásce a rodinnému zázemí. Verše, určené nejen dětem, dokážou jemně zachytit každodenní drobnosti i hlubší citové vazby. Kniha z poválečného období vyzařuje křehkost a lidskost, díky nimž je dodnes schopna nabídnout milý, intimní čtenářský zážitek.
Irského nositele Nobelovy ceny za literaturu, básníka Seamuse Heaneyho, už věru není třeba po návštěvě v Praze představovat. Třetí vydání celoživotního výboru bylo rozšířeno o několik ukázek z jeho nejnovějši sbírky.
Z obsahu: Když rozžíhají rtuťové výbojky - Když končí den - Dveře do noci - Louka - Pěšina - V lesní stráni - Matematický sen - Svítáníčko - Milena - Ženy v sochařské dílně - Když dítě kreslí - Když rozžíhají světla za okny - Dávno - Okno do obor - Prostor pro žlunu - V horách - Obzor - Po cestě mraku....
Klasická Máchova báseň Máj, která je svým zevnějškem básní epickou, třebaže s převažujícími lyrickými prvky. Epický je rámec. Kvalita básně je však již dána lyrikou. Máj má čtyři zpěvy a dvě intermezza, vložky. Toto vydání obsahuje ilustrace malíře Jana Zrzavého.
Soubor básní F. X. Svobody. Kniha obsahuje na první straně podpis autora.
Výbor z polských balad autorů jako např.: Adam Mickiewicz, Aleksander Chodźko, Juliusz Slowacki, Rajnold Suchodolski, Lucjan Siemieński, Wladyslaw Syrokomla, Teofil Lenartowitz, Maria Konopnicka, Jan Kasprowicz, Leopold Staff, Wislawa Szymborska a další...
Soubor básní o smutku, odříkání, úctě ke kořenům, lásce, o vnitřní síle. Je rozdělen do pěti kapitol: vadnutí, odumírání, klíčení, růst a rozkvět.
Méně známými Ovidiovými deníky z vyhnanství můžeme vedle Epistulae ex Ponto (Listy z Pontu) nazvat právě tento spis Tristia alias Žalozpěvy, kdy Ovidius opouští začátkem zimy r. 8. po Kr. Řím a nastupuje dalekou a dobrodružnou cestu do Tomidy.
Sbírka básní Františka Nechvátala.
