Méně známými Ovidiovými deníky z vyhnanství můžeme vedle Epistulae ex Ponto (Listy z Pontu) nazvat právě tento spis Tristia alias Žalozpěvy, kdy Ovidius opouští začátkem zimy r. 8. po Kr. Řím a nastupuje dalekou a dobrodružnou cestu do Tomidy.
Z německého originálu Arioso, vydaného nakladatelstvím Mitteldeutscher Verlag v Halle (Saale) roku 1962, z rukopisné sbírky Auf der Windrose a z ostatních rukopisů vybral, přeložil a doslov napsal Luboš Příhoda.
"Vydávám knížku veršů, jejíž celé uspořádání poněkud odpovídá jednomu pouze přání a požadvku: mému. Básně vydané v témž pořadu, jak byly napsány, a tím aspoň odpovídají mému básnickému credu: životu. Nálady, dojmy, myšlénky třesoucí se a protínající v nervech a duši, promítnuté na papír..." J. S. Machar
Tato knížka vyšla jako 4. svazek sbírky "Mladá poesie", kterou typograficky upravil a vydal F. J. Müller v Praze. Kresba Ludmily Jiřincové. Vytiskla knihtiskárna Orbis v Praze. Vydána byla v roce 1943 ve 300 číslovaných výtiscích, z nichž tento má číslo 143.
Soubor básní Fr. Branislava. Více o obsahu viz obrázek (obsah knihy).
JAROMÍR PELC: Narodil se 23. května 1952 v Praze. Vydal knihy Nový obsah (Mladá fronta 1977), Lear v letním kině (Československý spisovatel 1978), Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo (ÚKVČ 1979). Edičně připravil básnickou pozůstalost Václava Hraběte Blues v modré a bílé (Melantrich 1977).
Tyto básně, zaznamenané v kratinkých mezerách času mezi kávou, sklenicí vína a vázáním kravaty ve kterékoliv kavárně, na terasách, pod krajkou oblohy a šátečku vyjadřují blažený stav člověka, jenž došed poznání, s lenivou a lhostejnou vášní nastavuje zrcadla prchajícímu životu.
Nezábudky... Kto by nepoznal krásne nezábudky? Malé, jemné, takmer ostýchavé, ale viditeľné aj vo veľkej tráve, aj v tôni, ktoré sa nesnažia upútať pozornosť veľkosťou ale krásou. Kto ich videl, nezabudne na ne. A máme aj iné nezábudky, ktoré keď raz uvidíme, alebo počujeme, zostávajú v našej pamäti navždy.
Publikace z edice Intímne kresby majstrov. Kniha je sbírkou kreseb na téma Ženy. Kresby jsou doprovázeny verši.
Lásky (1887, Amori) jsou knihou, jíž se Dossi loučil s literaturou. Dossi se v ní vrací ke svým někdejším citovým vzplanutím, ať jejich předmětem byla srdcová královna z karetní hry, barvotiskový obrázek Madony, anonymní ženská podobizna v obrazové galérii, svět předmětů v rodném domě, veliká lípa v zahradě, ženské postavy z veršů latinských básníků či ze stránek novodobých románů...
Kniha z pera jednoho z nejvýznamnějších německých autorů.
Kniha lidových písní, vyprávění, říkadel a hádanek českých a slovenských.
Svazek obsahující tvorbu Jiřiny Fuchsové—Hynka Krále je koncipován jako ohlédnutí: začíná nejnovější sbírkou, v níž je patrná rostoucí nedůvěra ke slovu a pochybnost o smyslu poezie, pokračuje Drúzami a končí jeffersovskou skladbou, která dala celému svazku název.
Méně známými Ovidiovými deníky z vyhnanství můžeme vedle Epistulae ex Ponto (Listy z Pontu) nazvat právě tento spis Tristia alias Žalozpěvy, kdy Ovidius opouští začátkem zimy r. 8. po Kr. Řím a nastupuje dalekou a dobrodružnou cestu do Tomidy.
