Filtrovat podle
Dostupnost
Dostupnost
antický římský básník a představitel takzvaného zlatého věku římské poezie (43 př. n. l. – 17/18 n. l.)
Publius Ovidius Naso patřil k nejnadanějším a nejpopulárnějším autorům své doby. Vynikal mimořádnou básnickou představivostí, hravostí a formální dokonalostí verše. Zpočátku skládal především lehkou milostnou poezii, jako byla sbírka Umění milovat, a později stvořil své vrcholné dílo – rozsáhlý mytologický epos Proměny, který po staletí zásadně ovlivňoval celou evropskou kulturu a literaturu.
V roce 8 n. l. však zasáhl do jeho osudu císař Augustus, který básníka z nejasných důvodů (pravděpodobně kvůli politickému či dvorskému skandálu) vykázal z Říma do doživotního vyhnanství v Tomidě na břehu Černého moře. Právě v této izolaci a drsných podmínkách vznikla jeho hluboce melancholická sbírka Žalozpěvy (Tristia). V pěti knihách elegických básní autor s psychologickou upřímností zachytil svůj bezbřehý stesk po domově, loučení s Římem i prosby o milost, které však zůstaly až do jeho smrti nevyslyšeny.
Aktivní filtry
Méně známými Ovidiovými deníky z vyhnanství můžeme vedle Epistulae ex Ponto (Listy z Pontu) nazvat právě tento spis Tristia alias Žalozpěvy, kdy Ovidius opouští začátkem zimy r. 8. po Kr. Řím a nastupuje dalekou a dobrodružnou cestu do Tomidy.