Nezábudky... Kto by nepoznal krásne nezábudky? Malé, jemné, takmer ostýchavé, ale viditeľné aj vo veľkej tráve, aj v tôni, ktoré sa nesnažia upútať pozornosť veľkosťou ale krásou. Kto ich videl, nezabudne na ne. A máme aj iné nezábudky, ktoré keď raz uvidíme, alebo počujeme, zostávajú v našej pamäti navždy.
Nezábudky... Kto by nepoznal krásne nezábudky? Malé, jemné, takmer ostýchavé, ale viditeľné aj vo veľkej tráve, aj v tôni, ktoré sa nesnažia upútať pozornosť veľkosťou ale krásou. Kto ich videl, nezabudne na ne. A máme aj iné nezábudky, ktoré keď raz uvidíme, alebo počujeme, zostávajú v našej pamäti navždy.
Také nezábudky sú pre niekoho jeho deti, manželka (možno manžel), priatelia, obrazy knihy... a všetko, čo poteší naše srdcia.
Napísať nezábudky do knihy ako nádherné básne sa nepodarí hocikomu, ale medzi tých, ktorým sa to darí stále patrí aj Joši.
Zapísal ich doteraz do siedmich prekrásnych knižiek. Napísal veľa nezábudiek a vytvoril z nich nádherné zákutia v lese, na lúke, nádherné záhradné časti, nádherné záhony pri našich domovoch, kde vidíme svojich blízkych, krásne východy a západy slnka, hviezdy, mesiac, svoje detstvo a naše sny.
Jeho nezábudky potešia, pohladia srdce aj dušu, napomenú a hlavne nútia sa zamyslieť. Nepoznal som ich od vzniku, ale odkedy ich poznám, stále sa k nim vraciam a teším sa na stretnutia s ich autorom, kde sám číta, rozpráva, veselo sa smejeme. Poznám veľa ľudí, ktorí podobne cítia a takmer mu závidím jeho schopnosť rozdávať radosť okolo seba cez tieto nezábudky. Ja neviem takto krásne pospájať slová a vety, tak som rád, že píše to, čo cítim ja sám a asi nielen ja sám.
O jeho doterajších nezábudkách platí aj to, čo napísal Ján Smrek:
Maličká je báseň daktorá.
Ako maličká konvalinka.
Ale vonia plápolá.
Ako malé dieťa, keď spinká.
Plávajú aj básne veliké.
Kryhy ľadové
sú v mori, ľady.
Lesknú sa
jak čepeľ na dýke.
Nač ich písat?
Nemajú ich radi.
MUDr. Jozef Varholík
Poprad, 18062006
Méně známými Ovidiovými deníky z vyhnanství můžeme vedle Epistulae ex Ponto (Listy z Pontu) nazvat právě tento spis Tristia alias Žalozpěvy, kdy Ovidius opouští začátkem zimy r. 8. po Kr. Řím a nastupuje dalekou a dobrodružnou cestu do Tomidy.
Humoristická kniha o lásce, dějinách, zločinu a pekle. KŘIVÉ ZRCADLO v 1. části paroduje výjevy z českých a světových dějin, pohádková témata, bajky a přísloví. Následují jednorýmky (krátké básničky se stejnými rýmy) humorně pojednávající o dalekých krajích, mýtech, sexu, venkovu, zvířatech, živnostech atd. Druhá část knihy DVA ČERTI líčí strasti a legrace pekelníků i jejich pozemských klientů.
Die in der Publikation zusammengestellten Kinderzeichnungen aus Theresienstadt wurden unter insgesamt 4.000, in den Sammlungen des Jüdisches Staatsmuseums in Prag hinterlegten Zeichnungen ausgesucht. Die Originale der Kindergedichte sind im Archiv des Museums in Prag hinterlegt. | Redaktion: Hana Volavková | Nachwort: Jiří Weil | Sachregister: Olga Herbenová.
Kniha obsahuje: Ladění (1936) | Jabloňový sad (1939) | Stesk Orfeův (1940) | Dům bez oken (1942) | Vlny (1943) | Milostný příběh (1944) | Hluboko na dně (1944) | Okov (1946)
JAROMÍR PELC: Narodil se 23. května 1952 v Praze. Vydal knihy Nový obsah (Mladá fronta 1977), Lear v letním kině (Československý spisovatel 1978), Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo (ÚKVČ 1979). Edičně připravil básnickou pozůstalost Václava Hraběte Blues v modré a bílé (Melantrich 1977).
Citlivě laděná básnická sbírka, v níž Jan Čarek jednoduchými, ale o to působivějšími verši vzdává hold mateřské lásce a rodinnému zázemí. Verše, určené nejen dětem, dokážou jemně zachytit každodenní drobnosti i hlubší citové vazby. Kniha z poválečného období vyzařuje křehkost a lidskost, díky nimž je dodnes schopna nabídnout milý, intimní čtenářský zážitek.
Básníku Czechowiczovi se podařilo dokonale vystihnout situaci člověka své (ale i naší) doby, který je okouzlen technikou, ale miluje přírodu, je oslněn městem, ale jeho kořeny jsou na vsi, štve se, aby stačil dynamice moderního života, ale v podvědomí se tváří v tvář válečné apokalypse uchyluje k magické kolébce bájí a pohádek.
Výbor z vlastenecké poesie Josefa Kajetána Tyla. Autoři v knížce seznamují čtenáře s nejméně známou částí díla J. K. Tyla, velkého klasika českého dramatu. Tímto výborem chtějí autoři přispět k dokreslení a prohloubení Tylova obrazu výběrem nejcharakterističtějších ukázek dosud nezhodnoceného a přehlíženého úseku jeho literární tvorby.
V knížku upravil a na základě lidového básnictva slovním doprovodem opatřil Adolf Wenig.