Kniha o Životě a Smrti (MUNTHE, Axel)

Axel Munthe (1857-1949), světoznámý švédský spisovatel, lékař a pacifista, studoval v Uppsale, Montpellieru a Paříži, kde se chtěl zabydlet natrvalo. Toulavé boty si to však namířily do Itálie, a jak lze z jeho povídek usuzovat, nedaly pokoj nikdy. Konečně jeho první kniha vydaná v roce 1883 v Itálii, »Listy z cest«, napovídá mnohé. A protože profese lékař a spisovatel se v té době ještě moc nenosily, publikoval pod pseudonymem PUCK. Léčil, cestoval, psal a brousil svůj životní názor na chudobu, nesmyslné zabíjení ve válkách, vztah člověka k člověku, přírodě, zvířatům, hudbě a vůbec všemu, co šlo právě kolem. Byl si dobře vědom, že samotným studiem onu zvláštní schopnost vidět neviditelné, tvrdit nepředvídatelné, léčit neléčitelné, získat nelze. S darem od Boha zacházel rozvážně. Předával jej výhradně tam, kde vládlo dobro, čisté srdce. A bylo jedno, zda u člověka, malé opičky či vrabčáka. Když poznal, jak tiká život a vybrousil jazyk psavce, ohromil svět knihou »The History of San Michele« - u nás vydanou pod názvem »Kniha o Životě a Smrti«. Obletěla svět mnohokrát a z počtu výtisků by dnes mohla být postavena kolem rovníku hodně vysoká zeď. Přesto, že se objevila na knižních pultech poprvé v letech třicátých, pramen jejího života patrně nevyschne nikdy. Už proto, že těch nově narozených neustále přibývá a jedno z posledních vydání u nás postrádalo obrazovou část, která je v tomto případě velmi důležitá. Soubor doplňujících autentických fotografií zhotovených většinou Alexem Munthem, je stejně cenný jako slovo samo. V jedné z předmluv k novému vydání autor napsal: »Život je němý a nepochopitelný jako Sfinx. Nevyzpytatelně postupuje do nekonečna k svému cíli a my s ním. Žádný člověk nepřeplave stejnou řeku dvakrát...« Kolik pravdy se v těchto slovech skrývá, kolik otazníků neustále putujících mezi Nebem a Zemí. Snad právě proto s jistou pověrčivostí dáváme denně tuto knihu pod polštář, stejně jako to dělávali a dělají praděd, děd, babička, rodiče.

A ještě něco. Bylo možné přijít s překladem, který by velmi příkře odpovídal dnešním úředním pravidlům našeho jazyka. V případě Axela Muntheho jsme se toho zalekli. Domníváme se, že by se vytratil pel času a duch Mistra samého. Proto jsme provedli jen úpravy nezbytné, aby křehké kouzlo vypravěče nevyklouzlo mezi řádky.