Už názvem své knížky se Zdeněk Šmíd hlásí k úspěšnému souboru parafrází na folklórní motivy Strašidla a krásné panny. I tady najdeme neotřelý a v kontextu české literatury nezvyklý vztah k odkazu lidové epiky, moderní humor, provokující postřehy a především radost ze hry s námětem a slovem.
V něčem jsou však Dudáci a vlčí hlavy jiní. Namísto romantických příběhů a strašidel z Krušnohoří objevujeme tentokrát zemité, realisticky cítící, temperamentní a pyšné Chodsko. Proto v souladu s mentalitou jeho obvyatel přitvrzuje autor na hmoru, jeho lyrika je střídmější, přidává na světle: ne už tajemné příšeří, ale jasné, pestré barvy kraje, kde lidé dosud nezapomněli žít naplno.