Synové přicházejí a odcházejí, matky to nevzdávají nikdy (SAROYAN, W.)
„Vzpomínám na lidi tak, jak na ně vzpomínáme všichni: bez ladu a skladu. Když mi nahodile vyvstanou v paměti, zachytím je v krátkém textu, nepokouším se vykreslit jejich portrét do šířky či hloubky ani mu vdechnout význam, který by člověk v žánru, jakým je próza, asi očekával. Já na ně zkrátka jen tak vzpomínám..." W. S.