Román První Češka je jedním z nejvýznačnějších a nejdůležitějších románů Karoliny Světlé. Čerpajíc z bohatých tradic vlastního rodu nebo rodů spřízněných ukazuje Světlá, jak se i v nejhorších dobách útlaků a ponížení našeho národa a řeči udržovalo i v patricijských pražských rodech nejasné vědomí příslušnosti k českému národu a jak bylo zapotřebí jen několika důrazných popudů, aby se toto nejasné vědomí změnilo rázem v určité a jasné uvědomění národní i sociální. Světlá znázorňuje tento významný proces na mladé dívce, Jitce Schönbergové, dceři mocného pražského rodu, která pohrdne jen domnělým a pozlátkovým štěstím, jaké jí může poskyntout její původ, a uvědoměle se vrátí k lidovým a národním kořenům svého poněmčilého rodu. A její oběť není marná, neboť její synové už dovedou přeměnit vlastenectví touhy ve vlastenectví činu - na barikádách pražské revoluce r. 1848.