Kniha pamětí mikrobiologa Jána Vilčeka určitě zaujme i čtenáře, kteří jinak nepřijdou do styku s vědou a vědeckým bádáním. Předkládá životní příběh zajímavý, dobrodružný, plný zvratů.
Kniha pamětí mikrobiologa Jána Vilčeka určitě zaujme i čtenáře, kteří jinak nepřijdou do styku s vědou a vědeckým bádáním. Předkládá životní příběh zajímavý, dobrodružný, plný zvratů.
Jako dítě židovských rodičů byl v ohrožení života v době slovenského státu, s pomocí rodičů však přečkal toto těžké období bez úhony. Při studiu na lékařské fakultě bratislavské univerzity se začal zajímat o výzkumné programy a to určilo jeho další cestu. Nejdříve do Virologického ústavu v Bratislavě a odtud dále do světa.
Jeho vědecká kariéra se naplno rozvinula ve Spojených státech amerických, když ho jako československého emigranta bez peněz zaměstnala Newyorská univerzita. Tam – ve vlastní laboratoři – se vydal na dobrodružnou cestu objevování, na jejímž konci stál nový lék s názvem Remicade.
Číst o procesu objevování léku, o peripetiích a slepých uličkách, o beznaději i naději, je jako číst detektivní román. A čtenář začne chápat, proč vědci tráví celé hodiny dlouho do noci ve svých laboratořích, když se zdá, že objev může být na dosah. S knihou pamětí Jána Vilčeka se může čtenář na tuto zajímavou a tajuplnou cestu vydat.
Ján Vilček nezůstal Newyorské univerzitě nic dlužen. Věnoval jí část svých příjmů z licence a prodeje léku. A nejen to. Založil nadaci, rovněž financovanou z příjmů licence, a ta podporuje jednak mladé vědce, jednak i mladé umělce. Snaží se vyzdvihnout přínos těch, kteří se do Spojených států přistěhovali. Je asi málo lidí na světě, kteří mnohem větší část svých příjmů rozdali, než si nechali pro sebe. Bohatý a smysluplný život Jána Vilčeka je naplněný hlavně láskou k vědě, umění a samozřejmě k lidem.
Vzpomínky Józefa Franka (1920 - 2007), rodáka z Těšínska, přinášejí pohled na dosud opomíjenou stránku našich moderních dějin - osudy československých občanů, kteří za druhé světové války bojovali v jednotkách polské armády za svobodu Československa.
Vzpomínkové vyprávění o dobývání kláštera svatého Benedikta v roce 1944 příslušníky 2. praporu XX. pluku, tzv. "Lancashirských střelců".
Autor pocházející ze západu Čech a žijící v Německu popisuje a vypráví svůj život od dětství až po zralý věk. Téměř deníkovou formou vzpomíná na dramatické události z děstství a dospívání, líčí druhou světovou válku, odsun sudetských Němců, zabavování majetku, ale i úsměvné příhody z doby dospívání, pobyt na intru a zážitky s přáteli. Ve vyprávění nechybí nadhled a humor.
Tomáš Šebek, který působí jako chirurg v pražské Nemocnici Na Františku, vyjel poprvé s Lékaři bez hranic roku 2010 na Haiti, zasažené ničivým zemětřesením, a své zápisky pak publikoval v úspěšné knize Mise Haiti (2013). Později absolvoval další dvě mise, tentokrát v Afghánistánu, kde opět zaznamenával své potřehy a zážitky, které r. 2015 vydal pod názvem Mise Afghánistán. Kniha s podpisem autora.
Nestává se často, aby některý z předních advokátů vzpomínal v knize na svoje případy a umožnil tak běžným lidem nahlédnout pod pokličku soudních procesů, o nichž většinou víme jen tolik, co se novináři dozvědí při veřejném vynesení rozsudku. JUDr. Janeček takovým advokátem byl. A protože neměl ve zvyku nic skrývat, zařadila se právě jeho kniha k těm, které občas nazýváme „kontroverzními"...
Byl jsem "korunním princem" Heydricha... Jako dítě vzhlížel s obdivem Peter Thomas Heydrich ke svému strýci Reinhardovi, vysokému důstojníkovi SS a šermíři, šéfovi bezpečnostní policie a houslistovi. O pět let později pochopil, že strýc je "velké zvíře", vždyť mu díky společnému jménu nadržovali i učitelé ve škole...
Druhé opravené a doplněné vydání. Vzpomínky přítelkyně Mileny Jesenské nejen na tuto neobyčejnou ženu a partnerku Franze Kafky, ale také na dobu 20. až 40. let 20. století prožitou v židovském prostředí Prahy.
Autor popisuje méně známé události 2. světové války, které se váží k operaci britského a německého námořnictva v Severním moři roku 1940, v rámci níž došlo také k poslední námoří bitvě kapitána Roopea.
Osobní příběh o paměti, Československu a válce (1937-1948).
Kniha vzpomínek někdejší sprinterky a pozdější známé autorky mnoha písňových textů, z nichž některé se dodnes jako evergreeny ozývají z rozhlasu nebo se - již zlidovělé - zpívají u táboráků. Poutavě psaný životní příběh autorky, jejímž osudem se stalo povolání textařky, zaujme otevřeností výpovědi o světě populární hudby, který tak dobře poznala, o světě sportu i o vlastním soukromí.
Proč jsou ženy v manželství i v církvi stále diskriminovány? Jak přistupovat k rozvedeným? Nevyřešíme nedostatek kněží tím, že budeme světit ženaté muže? Je skutečně homosexuální styk vždy hříšný? To jsou některé otázky, na něž v této knize odpovídá biskup Petr Esterka...
Tři vzpomínky Hynka Babičky a Františka Táborského.
V roce 1999 se americká lékařka Mary C. Nealová vypravila do Chile a při sjíždění vodopádu na kajaku zůstala uvězněná v peřejích. Vlastně se utopila. Zřejmě však ještě nenastal „její čas", protože se později přece jenom probrala k pozemskému životu. V nebi měla zvláštní prožitky: nejenže se setkala s anděly, ale především poznala nevýslovný klid a radost...
Dle autora tato kniha není dokument, ale vzpomínání na hezké lásky jeho slavných přátel, známých a jedné kamarádky. Byla to tehdy nádherná doba, protože většina z nich byla nádherně živá a život je laskal nádhernými láskami...
Kniha pamětí mikrobiologa Jána Vilčeka určitě zaujme i čtenáře, kteří jinak nepřijdou do styku s vědou a vědeckým bádáním. Předkládá životní příběh zajímavý, dobrodružný, plný zvratů.
