Modigliani (CACHINOVÁ, CERONI)

K aureole Pařížské školy, sestávající z družiny výjimečně původních cizinců — Španělů, Rusů, Holanďanů, Rumunů, Švýcarů, Litevců, Poláků i Bulharů — přispěl Ital Amedeo Modigliani mnoha paradoxy, jež se výrazně odrazily v jeho tvorbě. Řada jeho současníků přísahala na fauvismus, který právě v čase umělcova příchodu do Paříže vyvolal na Podzimním salónu 1906 u konzervativců takové pobouření, zatímco Modiglianiho barevná škála zůstala po celý jeho krátký život překvapivě střídmá. Brzy poté, kdy mladý Ital překročil práh Paříže, Picasso namaloval Avignonské slečny a následně odstartoval mohutnou revoluci kubistů; Modigliani ale v těsném montmartreském sousedství těchto malířů ignoruje nové zákony trojrozměrnosti, vzpomíná na Sieňany či Toskánce trecenta a quattrocenta a ve zklidnělých plochách dál maluje své botticelliovské Venuše. Prostřednictvím Brancusiho se dokonce zasvětí do sochařství, ale jeho malba nadále nerespektuje prostor ani objem a spoléhá na virtuózní linii. Syn velké buržoasie — a přesto ve svém díle tak všímavý k prosťáčkům a vyděděncům. Tak smyslný v ženských aktech i portrétech — a současně tak cudný. Celým svým životem výstřední, ale přitom něžný. Pln klamné vitality, v jejíchž kulisách však číhá melancholie, tak družný — a přece ve svém díle naprostý osamělec. Snad i zemřít musel předčasně, aby jeho subtilní tvorbu nezachvátila nebezpečná manýra.

Celá Modiglianiho tvorba, kompletně v katalogu této knihy dokumentovaná černobílými reprodukcemi, čítá 337 malířských a 25 sochařských děl. Jak už tomu bylo i u předchozích svazků edice Klasikové umění, tvoří jádro knihy 64 barevných příloh, zasvěcená studie o umělci a výběr textů, odrážejících Modiglianiho život a dílo v zrcadle současníků i dnešní historie umění.