O rezavém rváči a huňatém pánovi (ŘÍHA, Bohumil)

Rezavý rváč? To je přece Zajíc, nikoli bázlivý zaječí jelimánek, spíš vojenskou výchovou ztvrdlý vagabund, neuznávající zaječí vrchnost, ale přitom věrně milující mírnou Zaječici i volný život v přírodě, kde podle něho veškeré bohatství má patřit všem.

Huňatý pán? No přece urostlý Medvěd, narozený v cirkuse a později tvrdě vydrezírovaný svým pánem. Medvědův charakter v cirkuse utrpěl, protože se musel bránit vypočítavostí a lstivostí, zdomácněla v něm

i ješitnost. Po matce ovšem zdědil touhu po přirozeném životě v neprostupných lesích, a tak jednoho dne z cirkusu uprchne. Jenomže upadne do dalšího zajetí v opuštěném mlýně, kde ho domácí zvířata po zmizení mlynáře lichotnými a pochlebnými řečmi získávají jako svého nového pána.

Mezi těmito dvěma hlavními hrdiny a jejich zvířecími stoupenci vznikají dramatické zápletky a potom i boj, zejména když Medvěd pomocí tabulek označujících soukromý majetek mlýna zabírá další zdroje potravy, která až dosud užívala zvířata žijící volně.

Jak tenhle boj vedený na široké frontě mezi oběma skupinami zvířat dopadne? Můžeme prozradit jen to, že Medvěd nakonec po překonání otroctví v cirkuse i ve mlýně odchází do volné přírody a získává tak šanci žít v hustých lesích kolem pramenů řek opravdu přirozeně a tím také důstojně.

Základním posláním tohoto zvířecího eposu je tedy vyzdvižení hodnot, které nám poskytuje příroda.