Málokdo z těch, kdo si zamilovali romány Johannese Maria Simmela, tuší, že psal i povídky, nesčetné množství příběhů, které vytvořil za třiatřicet let své novinářské činnosti. Psal komentáře, glosy, hořké a přemýšlivé úvahy, varovné i hněvivé výzvy. Vyprávěl o štěstí a neštěstí, o revolucích a válkách, chudobě, hladu i bohatství. Jako skvělý soudničkář referoval o velkých kriminálních případech stejně jako o obyčejných lidičkách, o veselých, smutných, vzrušujících i všedních událostech.
V knize "Dvaadvacet centimetrů něžnosti" předkládá čtenáři z nepřeberného množství výbor jednasedmdesáti povídek, které v malém průřezu zobrazují historii a atmosféru dané doby. Příběhy plné humoru i hněvu, hořkosti i porozumění, lásky i smutku, v nichž se odráží autorova nezměrná víra v člověka. Povídky ceskrze lidské, pravdivé a životné, dýchající kouzlem a poezií, které chytnou za srdce každého člověka.