...jako by počet mrtvých a živých v počtech Všemocného, v aritmetice bohů, byl předem stanoven a pro zachování jednoho člověka by bylo nutné obětovat jiného. Možná je božský princip koneckonců jen obrovským strojem na počítání, vážení a porovnávání, uvažuje autorka románu nad osudem člověka, který se jako dravá řeka, která však místy mizí kdesi hluboko v nitru země, klikatí příběhem o jednom nevšedním osudu, jenž se nepříliš optimisticky započal na jedné straně železné opony, aby mohl pokračovat na té druhé. Souběžně s hlavní dějovou linií životního příběhu mladé Estonky, která se v dětském věku (podobně jako autorka) odstěhovala s matkou z Tallinnu do Paříže, se odvíjí řada dalších příběhů, více či méně propojených spletitými rodinnými vazbami s osudy vypravěčky. Její vzpomínky se prolínají s dopisy, které babičce posílala její přítelkyně odvlečená na Sibiř v roce 1941 v rámci sovětských represí vůči pobaltskému obyvatelstvu. Dopisy líčí drsný život ve vyhnanství a na nucených pracích, transport a podmínky, které si v mnohém nezadaly se situací v koncentračních táborech. Román Aritmetika bohů se tedy odehrává ve třech časoprostorových rovinách: na Sibiři v letech 1945 až 1948, v Estonsku ve vzpomínkách na dětství vypravěčky i během jejích pozdějších návštěv příbuzných, a částečně také ve Francii těžkých začátků i komplikované současnosti. Katrina Kalda opět ukázala, jak dovedně umí skloubit fabulaci s historickými reáliemi své původní vlasti, a právě tím se její text stává silným čtenářským zážitkem.