Jak šel táta Afrikou (PAVEL, Ota)

Povídky, které jsem právě dočetl, a které mne vrátily o padesát let nazpět a zase sem, vyzařují ducha osobnosti, která ovlivnila českou literaturu, jako předtím česká literatura ovlivnila Otu Pavla-Poppera. Jsou to povídky, které napsal, když nevěřil, že spisovatelem je každý, kdo píše, ale vyžadoval od pojmu spisovatel to, co dříve dávala člověku mytologie, náboženství, poezie a pěvci. Odmítal pokládat se za spisovatele, jen za člověka, který píše, protože nemůže nepsat, aby se nezalkl dojmy světa, a vkládá do pojmu spisovatel největší ctižádost a největší požadavky, kladené člověkem na člověka a člověkem vůči sobě.

Arnošt Lustig