Jedna bosá, druhá neobutá (VACKOVÁ, Daniela)

Stává se lidem, že dostávají do vínku dar „narodit se". Narodit se v nóbl rodině, narodit se na ulici, narodit se do blbý doby, narodit se pro kariéru, narodit se pro kriminál, narodit se na šťastné planetě... I konstatování „ten se ale uměl narodit" je fakt, který nás jaksi vymezuje, předurčuje. Všichni, kteří se takto narodí, mají jedno společné: přišli sem na svět mezi nás. Jsou tu! Mají své poslání, povinnosti, hledání, místo, pochybnosti, obavy, různosti, klady, chyby, a co je nejdůležitější - mají své radosti. Své chvilky štěstí, které by nevyměnili s nikým a za nic na světě.

Můj život je jedno velké hledání. Hledám své místo na světě, a když už si myslím, že ho mám, ono zas zmizí. A toto je můj úkol na světě: pochopit, že vše je pomíjející. Nic není nastálo! Vše tu máme jaksi půjčené. Nakonec, i my jsme tady tak trochu na zkušenou...