Vydržet s očima otevřenýma aspoň o chvíli déle, než kolik jim bylo určeno. Všem zachráněným dopříště. Vědí, že zemřou - ale touha žít, milovat, bavit se stále živí jejich naději. Nepřestávají doufat, že se stane zázrak a budou ušetřeni. Že tentokrát ještě nezemřou oni, ale někdo jiný...
Vydržet s očima otevřenýma aspoň o chvíli déle, než kolik jim bylo určeno. Všem zachráněným dopříště. Vědí, že zemřou - ale touha žít, milovat, bavit se stále živí jejich naději. Nepřestávají doufat, že se stane zázrak a budou ušetřeni. Že tentokrát ještě nezemřou oni, ale někdo jiný. Takovým způsobem vypráví o holokaustu -přesněji o jeho podobě v Polsku na počátku roku 1941 - polsko-izraelská spisovatelka Ida Finková. Bez patosu, bez obviňování a výčitek vypráví příběhy všedních lidí. Ty příběhy by byly všední, kdyby je neobkružovalo vědomí blížící se, všudypřítomné smrti. Ve svých povídkách se přitom Ida Finková drží daleko od koncentračních táborů a statistik vypovídajících o zrůdně důsledném vyvražďování příslušníků jednoho národa. Její příběhy se odehrávají v domech, na ulicích, v polích, někdy pouze v hlavách hrdinů. Kdybychom se pokusili hledat nějakou spojovací linku, hlavní motiv knihy - byl by jím strach. Strach ze smrti, z utrpení, ponížení, hladu a především ze ztráty lidskosti.
Ida Finková (1921-2011) v době okupace spolu s celou rodinou putovala rovnou do ghetta v rodném městě Zbaraž (dnes na Ukrajině), odkud v roce 1942 se svou sestrou utekla. Do konce války se pokoušela uniknout smrti s padělanými árijskými doklady, mimo jiné se dostala mezi dělníky vyvezené na nucené práce do Německa. V roce 1957 se vystěhovala z Polska do Izraele, kde ve svých devadesáti letech zemřela. Přestože se s knižním vydáním povídek Idy Finkové setkávají čeští čtenáři vůbec poprvé, autorka je ve světě velmi známá. Její neobvyklý způsob ztvárnění holokaustu byl mnohokrát oceněn -v roce 1985 získala holandskou literární cenu Anny Frankové, později italskou cenu Alberta Moravii, Buchmanovu cenu a v roce 2008 Izraelskou cenu za literaturu. V roce 2008 natočil izraelský režisér Uri Barbaš na motivy jejích povídek film Jaro 1941.
Představte si, že najdete dopis, který vám manžel napsal s tím, že jej máte otevřít až po jeho smrti. Představte si, že dopis obsahuje jeho nejtemnější tajemství - takové, jaké může zničit nejen život, který jste společně vybudovali, ale i životy druhých. Představte si tedy, že jste narazila na takový dopis, ale váš manžel stále žije. Otevřete obálku?
Christian Jacq mistrně oživuje ve své nové románové sérii dávné prostředí, v němž se střetávají a proplétají pestré osudy faraónů, dvořanů, sochařů, řemeslníků, ale i vojáků a kněžek...
Motto: "Mozek je neuvěřitelně záhadný a zsůtává zdáahou, že číst solva, kydž je pvrní a poledsní píemsno stjené, tak sovlo přečtem." Věnováno mému prapradědečkovi ("stejně jako všech..."), Albertu Einsteinovi (1879-1955)... za mnohé. Autorka
Na policejní stanici 87. revíru docházejí anonymní dopisy. Obsahují fotografie, jejichž smysl je nejasný: troje policejní pouta, pět vysílaček, osm černých koní... Kdo je odesílá? Co sleduje? Chce vyhrožovat? A jaký "trest" čeká na konci zlověstné řady dopisů? Detektiv Steve Carella si dlouho neví rady. K dovršení všeho se i vraždí. Čím víc je podivných vzkazů, napětí narůstá a kruh se uzavírá...
Vody řek i moře stoupají a město svírají hory bahna. Lidé se snaží udržet vodní cesty průchodnými a dávají za změny vinu Měsíci nebo klimatu - jen hrstka lidí ale ví, jak je to doopravdy. Obrovská říše v povodí řek se rozdělila na Jižní a Severní. Na severu vznikla diktatura, lidé žijí v nesvobodě, strachu a bídě. Jih je svobodný, ale žije bez morálních zábran a v honbě za majetkem...
AK RAZ PRÍDETE DO ALLORY, STAČÍ, KEĎ ZDVIHNETE HLAVU K OBLOHE A KAŽDÝ DEŇ OD RÁNA AŽ DO NOCI SA VÁM PRED OČAMI ODOHRÁVA ČAROVNÉ DIVADLO.
Rhiannonův meč je dle magické dílo vytvořené v té nejlepší burroughsovské tradici. Leigh Brackettové se podařilo plasticky vyvolat onen prastarý Mars, jenž nás fascinuje natolik, že bychom s radostí obětovali cokoli, abychom jej alespoň jednou jedinkrát mohli navštívit.
Rok 1956: Eddie Lowery, bývalý nosič holí Francise Ouimeta, nyní bohatý obchodník a příznivec amatérského golfu, se chlubí bohatému příteli Georgi Colemanovi, že jeho dva obchodní zástupci porazí kterékoli jiné dva golfisty na světě. „Přiveď mi zítra ráno na hřiště dva nejlepší golfisty, jaké si vybereš,“ řekne Lowery, „a uvidíme." A Coleman se opravdu dostaví...
Vlasta Javořická často věnuje pozornost vztahu mezi matkou a dcerou. V tomto obsáhlém románě jde o vztah málem ideální. Maminka je dceři ve všem rádkyní, oporou i kamarádkou. Ale není to jen rodinný příběh - a tak asi nepřekvapí, že se kniha završuje výhledem na svatbu mladé hrdinky.
Kniha vypráví o osudech politika a bohatého majitele kamenolomu, jemuž zemře žena. Po její smrti si úspěšný muž najde novou partnerku a dětem tak přivede machechu. Žena se však postupem času začíná nudit a začne flirtovat s jiným mužem. Ve chvíli, kdy se tisk dozví o její nevěře, probíhají volby a politik se tak rázem ocitne v nelehké životní situaci. O rodinu se musí začít starat dcera Jindra...
Tajemství slavného malíře sahá až do dnešních dnů...
Srnčí příběhy a jiné obrázky z chodské přírody. Kniha obsahuje následující příběhy napsané v letech 1922-1925: Dražinovská hora, Vysoký sníh a Chromá liška a jiné příhody. Výbor z knih J. Vrby připravil Rudolf Lužík.
Denis Johnson se zhostil obtížného úkolu, napsat román o válce ve Vietnamu, se ctí. Dokazuje to jak ohlas čtenářů, tak skutečnost, že kniha získala prestižní literární cenu National Book Award, a stala se tak knihou roku 2007.
Ve svém románu Zabijáci, plném neotřelých a nečekaných zvratů, líčí John Gonnolly dramatické a dobrodružné osudy Louise a Angela, nerozlučné dvojice, kterou mimo jiné spojuje profesionální zločin. Tentokrát se však tito dávní přátelé soukromého detektiva Charlieho Parkera stanou z lovců nečekaně sami pronásledovanou kořistí...
Vydržet s očima otevřenýma aspoň o chvíli déle, než kolik jim bylo určeno. Všem zachráněným dopříště. Vědí, že zemřou - ale touha žít, milovat, bavit se stále živí jejich naději. Nepřestávají doufat, že se stane zázrak a budou ušetřeni. Že tentokrát ještě nezemřou oni, ale někdo jiný...
