Autorka přiznává, že jde o pravdivý příběh. Bylo obtížné a bolestné o něm psát, přesto cítila, že musí vypovědět celou historii, neboť pro pochopení věcí je nutné vrátit se až k úplnému začátku. Jedno čínské přísloví totiž říká: Spadané listí se vrací ke kořenům. Tím začínají zvláštní vzpomínky, které líčí strasti, prohry i nové naděje odvážné ženy v celoživotním boji o uznání, lásku a pochopení v prostředí konvencemi spoutané Číny dvacátého století. Vlastními slovy Adeline líčí svůj statečný, bolestný, nakonec však přece vítězný boj za nezávislost. Její prateta založila roku 1924 Šanghajskou ženskou banku, což byl v tehdejší době nevídaný skutek, a její otec patřil mezi uznávané obchodníky. Majetek však malou Adelině nijak neochránil před tím, že ji vlastní rodina týrala. Její matka totiž zemřela záhy po porodu, starší sourozenci se k dívce chovali přezíravě, otec přivedl do rodiny macechu, krutou a nemilosrdnou, která si nejvíc zasedla právě na Adelinu. Děvče nacházelo útočiště pouze v náruči milované tety. Ačkoli byla Adeline nešťastná, ve škole dobře prospívala. Dostala se nakonec do internátní školy v Hongkongu, kde se ocitla v naprosté izolaci - měla zakázané návštěvy, korespondenci i veškerý kontakt s rodinou. Ponořila se tedy do knih a snila o svobodě, o štěstí, o jiném životě...