Autor shrnuje v knize své vzpomínky na válečné operace 2. světové války, především v Itálii a v jugoslávské Dalmácii. Důležitou součástí knihy je úvaha o kořenech národní nesnášenlivosti v zemích bývalé Jugoslávie. Bohatá obrazová příloha s více než padesáti fotografiemi dokumentuje nejen válečnou anabázi Billa Jenkinse, ale i jeho poválečné zkušenosti z Královské vojenské akademie v Sandhurstu.
Bill Jenkins strávil v činné službě pouhých devět měsíců, ale získal zkušenosti při třech odlišných činnostech vojsk. V únoru roku 1944 přistálo 43. komando britské Královské námořní pěchoty na jugoslávském ostrově Vis. Dobře vyzbrojené německé síly tehdy úspěšně dobývaly dalmatské ostrovy, ztracené italskou kapitulací v září 1943. Titovi partyzáni přivítali britskou pomoc a očekávaný německý vpád na ostrov Vis se neuskutečnil. Přátelské vztahy mezi Brity a partyzány umožnily provedení různých útočných operací proti německým posádkám na ostatních ostrovech. Tyto operace byly charakteristické obojživelnými výsadky, rychlými přesuny k nepříteli, útoky s použitím vlastních omezených prostředků a hbitými ústupy, minimalizujícími nároky na logistickou podporu.
V říjnu 1944 přistálo komando u Dubrovniku s úkolem zajistit ochranu dělostřeleckým jednotkám. Britští Commandos se přesouvali od jednoho tábora k druhému na pusté náhorní plosině za drsných klimatických podmínek, aniž se směli střetnout s nepřítelem. Jugoslávští partyzáni potřebovali dělostřeleckou a leteckou podporu, ale neměli zájem na tom, aby v dané fázi války sklízely úspěch britské přepadové jednotky.
Po návratu do Itálie se Britové dostali do čelní linie. Při statickém období zákopového boje drželi sektor v nejvýchodnější části bojiště, jižně od jezera Comacchio. 2. dubna 1945 provedlo 2. komando první předběžný útok jarní ofenzívy britské 8. armády, která ve spolupráci s americkou 5. armádou, postupující od západu, korunovala své snažení kapitulaci německé Skupiny armád „C“ 2. května 1945.
Důležitou součástí knihy Říkali mi Commando je úvaha o kořenech národní nesnášenlivosti v zemích bývalé Jugoslávie. Bohatá obrazová příloha s více než padesáti fotografiemi dokumentuje nejen válečnou anabázi Billa Jenkinse, ale i jeho poválečné zkušenosti z Královské vojenské akademie v Sandhurstu.
Tato brožurka má velmi výstižný název „Eliška známá i neznámá" a je sestavena ze svědectví spolusester, kněží a přátel. Inu, světec je opravdu známý i neznámý, vnímáme to, co je vidět na povrchu, ale mnohem větší poklad je skrytý uvnitř.
Knihou „Bratře Normane!" uzavírá Niklas Frank trilogii o své rodině spoluodpovědné za nacistické zločiny. Po knize „Můj otec" a „Moje německá matka" vtahuje nyní autor čtenáře do celoživotního dialogu se svým nejstarším a oblíbeným bratrem.
Památce všem dobrým a trpícím kamarádům.
Kniha psaná česky, norsky a italsky přibližuje slovem i obrazem život a dílo J. Seiferta, držitele Nobelovy ceny za literaturu pro rok 1984.
Oboustranná kniha: Lokální patriot a Vest Pocket Revue.
RICHARD HAMMOND má štěstí, že ho jeho práce baví. Koho by taky nebavilo projíždět se v nejrůznějších značkách super aut nebo zkoušet, jak se dostat ze zavřeného auta pod vodou! A co se takhle projet v autě na tryskový pohon? To všechno se dá zažít při moderování pořadu Gear. Někdy se to ale může pěkně zvrtnout...
Kdyby se sečetly všechny dny, které J. Mánes prožil na Moravě, výsledek by se rovnal několika rokům jeho života. Proto dává tato útlá knížečka v životě Mánesově moravským pobytům místo na jeho výsluní.
Svobodná Evropa... a nyní se už hlásí o slovo Karel Janovský-Drážďanský.
Životopisná kniha o Heleně Sukové, člence vítězného týmu Poháru federace v letech 1983, 1984, 1985, 1988 a vítězce turnajů 1982 Newport, 1984 Brisbane, 1986 Mezinárodní mistrovství Kanady a Hilversum, 1987 Eastbourne a US Indoors.
Kniha vypráví o životě "Královny gospel-songu" M. Jacksonové, která se narodila jako většina černošských hudebních umělců v New Orleansu. Svými gospely bojovala proti zlu, nenávisti, zneuctění člověka válkou a proti rasové diskriminaci. Sklízela ovace v USA i na světových pódiích.
Tato kniha vypráví nejen o jednotlivých etapách Roháčova uměleckého a rovněž tak značně hektického společenského života, ale i o peripetiích televizní a divadelní tvorby v 50. až 70. letech tehdejšího Československa.
Kniha se zamýšlí nad otázkou, v čem je konkrétně hodnota tvorby F. Chopina, věhlasného skladatele známých melodií, a snaží se hlouběji pochopit Chopinův umělecký odkaz. Pokouší se o rekonstrukci lidského profilu skladatele a o prozkoumání a zhodnocení jeho obrazu v kompoziční tvorbě a klavíristické činnosti.
Jak sám autor předesílá v úvodu knihy, nejde o románový životopis. Autor potlačil fantazii, pokud to jen šlo. Trpělivě vyhledával vše, co se o Vincentu van Goghovi ví, trpělivě shromažďoval důležité i méně významné prvky, jež nám dovolují jeho život rekonstruovat.
Vladimír Škutina bydlel ve stejném domě jako Mandlíkovi a jejich dcera Hanka, a tak měl možnost sledovat život této naší známé tenistky od narození až po její úspěchy na světových tenisových kurtech. Společně s Hanou Mandlíkovou Vladimír Škutina napsal tuto životopisnou knihu doprovázenou černobílými fotografiemi.
Autor shrnuje v knize své vzpomínky na válečné operace 2. světové války, především v Itálii a v jugoslávské Dalmácii. Důležitou součástí knihy je úvaha o kořenech národní nesnášenlivosti v zemích bývalé Jugoslávie. Bohatá obrazová příloha s více než padesáti fotografiemi dokumentuje nejen válečnou anabázi Billa Jenkinse, ale i jeho poválečné zkušenosti z Královské vojenské akademie v Sandhurstu.
