Večerní šaty pro Janu (PACHNEROVÁ, Míla)

Milé čtenářky,

odpusťte mi, nezavede-li Vás tato knížka do rodiny, která je školním příkladem ideální spo-řádanosti, nebude-li otec oním vzorným, pilným a poctivým úředníkem, který dře do úmoru, jak jste na ně zvyklí. Nejsou všichni otcové takoví a mladá děvčata to dobře vědí. Nebude také zámožným továrníkem v nádherné vile uprostřed zahrady se soukromým tennisovým dvorcem, neboť ani takového tatínka nemá každá druhá. A promiňte, prosím, také, nebude-li matka oddanou a hlavně tichou a němou domácí kulisou, jak bývají (pro dobrý příklad) napořád v dívčích románech kresleny, ani zase pokornou trpitelkou, která budoucí ženské mládeži naznačuje, jak se jest moudře vyrovnávat s životními strastmi a se záludnostmi osudu. Neboť všechny matky nejsou takové!

Ach, kdyby tak stačil ušlechtilý příklad v příběhu, aby se skuteční lidé a skutečné situace stávaly opravdu ušlechtilými! Zůstane to jen zbožným přáním a pštrosí politikou na tom nic nezměníme. Nemůžeme dnešnímu bystrému a poučenému mládí už předstírat, več sami nevěříme a co nám zkušenost jeho ani naše nepotvrzuje. Tím neříkám, že jim nechceme a nemáme stavět před oči všeliké ideály trvalé hodnoty, jimiž jsme samy byly odchovány. Ale aby je pochopily takové, jaké skutečně jsou, je třeba, abychom jim předváděly také všední dny se všemi klady a zápory, prostě takové, jaké skutečné jsou.

Tímto příběhem o večerních šatech pro Janu, který je jinak, jak poznáte, prostý, jako někdy bývá lidský úděl, chci přetnout neutěšenou tradici přesládlých barvotisků, a dát mladému ženskému pokolení do rukou knížku, jakou zasluhuje; tedy takovou, jakou by pro ně napsal sám život.