Kniha Sobí lidé vás zavede mezi Eveny na nejchladnější obydlené místo naší planety - do Verchojanského pohoří v západním Jakutsku v Ruské federaci. Evenové by tam ani ve 21. století nemohli žít bez svých čtyřnohých společníků - sobů. Jato pozoruhodná zvířata v symbiotickém vztahu s člověkem sdílejí své dokonalé přizpůsobení těmto extrémně drsným podmínkám...
Kniha Sobí lidé vás zavede mezi Eveny na nejchladnější obydlené místo naší planety - do Verchojanského pohoří v západním Jakutsku v Ruské federaci. Evenové by tam ani ve 21. století nemohli žít bez svých čtyřnohých společníků - sobů. Jato pozoruhodná zvířata v symbiotickém vztahu s člověkem sdílejí své dokonalé přizpůsobení těmto extrémně drsným podmínkám. Jako tažná a jízdní zvířata a jako soumaři zajišťují dopravu lidí i věcí. Svým mlékem, masem, kožešinou a parohy Eveny krmí, šatí a zajišťují jim příjem peněz. Autor knihy Piers Vitebsky jde ovšem v porozumění této symbióze mnohem dál, když do hloubky sleduje další aspekty vztahu Evenů a jejich sobů. Poodhaluje význam sobů ve snění a metaforických vyjádřeních vztahů mezi lidmi, jejich roli zrcadla, dvojníka-dubléra i oběti a také cháronovský úkol dopravy evenských duší na onen svět - odtud zřejmě fascinující asociace soba a letu, která celou knihu uvozuje.
Držíte v ruce velice čtivě napsanou etnografii zručně balancující na pomezí odborné a populárně naučné literatury. Kniha je napsána jako svižně plynoucí příběh a současně v ní nechybějí odkazy standardní pro odbornou monografii, které jsou umístěny do rozsáhlého poznámkového aparátu na konci knihy. Je tedy na každém, jak bude číst. Lze se jen nechat unášet proudem děje, nebo průběžně odbočovat k doplňujícím informacím v poznámkách.
(z doslovu Luďka Brože)
Piers Vitebsky je vedoucím sociálněvědní sekce Scottova polárnického ústavu Cambridgeské univerzity. Původně byl specialistou na kmenová společenství Indie, především jazyk a kulturu národa Sora. V osmdesátých letech minulého století se rozhodl rozšířit své etnografické obzory a uskutečnit výzkum mezi původními obyvateli Sibiře, odkud se tunguzské slovo šaman (šamán) rozšířilo do světové slovní zásoby. Vitebského dlouhodobá snaha dostat se jako etnograf na sovětskou Sibiř byla na konci osmdesátých let korunována úspěchem a Vitebsky se stal jedním z nemnoha západních sociálních/kulturních antropologů, kterým se to v éře Sovětského svazu podařilo.
Jeho kniha Sobí lidé se brzy po svém vydání v roce 2005 stala bestsellerem, v roce 2006 získala Kiriyama Prize pro literaturu faktu, v roce 2007 pak obdržela čestné uznání v rámci ceny Victora Turnera.
Z obsahu: Odpočívající les - Pohádkový dědeček - Jak jsme nebyli vypovězeni ze Skryjí - Berounka, má láska - Zachráněná jedle - Týřovické skály - "V čápech" - Na Týřov se chodí s dětmi - Starosti rehků - Světýlka svatojánských nocí - Schůzky s černými čápy - Záhada "Rakovnické smrti"...
Baukunst - Landschaft - Volksleben. Aufnahmen von Lehnert &
Vlak je skvělý dopravní prostředek, jede strašně pomalu. Vidíte z něj na spousty indiánských vesniček, díváte se jim skoro až do kuchyně... Oficiální peruánské statistiky říkají, že téměř polovina lidí v zemi žije v chudobě, pětina lidí v „extrémní" chudobě... Jedeme čarokrásným údolím, prudké horské srázy, přibývá vegetace, vody, přes řeku je most ještě z incké doby, není tu žádná rovina...
Cesty po Orientě Bengta Cestovatele a jiných cestovatelů v 17. století.
Cestopis Zikmunda a Hanzelky v německém jazyce. Vyprávění je doprovázeno řadou černobílých dobových fotografií.
Autorka přijela do Toga za svým mužem, který tu v rámci nejširší mezinárodní spolupráce a pomoci rozvojovým státům propagoval odbíjenou, vybíral a připravoval národní družstvo. Setkala se s představiteli země, tradičními náčelníky i s prostými lidmi, nepokřivenými civilizací.
Deník z cesty do východní Indie Roberta Challa, adresovaný jeho strýci a podporovateli, je zajímavým dokumentem o každodennosti zaoceánské plavby na sklonku 17. století. Bystrý pozorovatel Challe bezprostředním způsobem zaznamenává den po dni cestu z Francie přes Kapverdské ostrovy, mys Dobré naděje, Madagaskar, Maledivy, Srí Lanku, Indii do Bengálska a zpět, se zastávkou na Antilách v Karibiku...
Autor zábavného CESTOPISU z Kanady není v individuální turistice rozhodně žádný nováček. Před lety se vzdal postavení usedlého úředníka a začal uskutečňovat svůj sen z mládí. Podíval se s rodinou do nejodlehlejších koutů světa a využil nejrůznější dopravní prostředky.
Po návštěvě Indie a Bengálska roku 1979 vznikla tato kniha, v níž autor popisuje setkání s přáteli a hlavně konfrontuje Indii z minulých návštěv s Indií změněnou, novou. Ukazuje, jak Indové v 70. letech žili, mysleli, bavili se, jaká byla indická mládež a jaké byly její názory na život, kde se mísí tradiční s moderním.
Vášnivý běžec a novinář Adharanand Finn se vydával do Afriky, aby našel odpověď na otázku: Proč se v žádné jiné zemi nerodí takoví běžci jako v Keni? Jak je možné, že právě běžci z jednoho keňského kmene už desítky let kralují v nejnáročnějších běžeckých disciplínách?
Už čtvrtá knížka plná indiánských vyprávění, zážitků a zkušeností. Po prvních třech (Indiánská zastavení, Indiánská ohlédnutí, Indiánská putování) je dalším z cestopisů po různých kmenech ve Spojených státech. Není encyklopedií ani vědeckou publikací, ale snaží se být objektivním pohledem na život původních obyvatel Ameriky v současném přetechnizovaném světě.
Cestovní deníček ze Španěl zdatného žurnalisty a láskyplného sběratele dojmů Karla Čapka.
2 svazky: 1) Země a lidé č. 6. Země a lidé - poučná a zábavná knihovna zeměpisných prací, cestopisů, vědeckých a dobrodružných cest a povídek z cizích krajů. Rediguje Dr. Stanislav Nikolau. Svazek VI. Přeložil Karel Popelka. Se 4 obrazy a mapkou. | 2) Země a lidé č. 30. Rediguje Dr. Stanislav Nikolau. Přeložil Karel Popelka. Se 6 obrázky a mapkou.
Dvě knihy v jednom svazku. Novela osmnáctiletého kluka, který odchází z domova hledat víru, lásku, spravedlnost a pravdu. Svižná a vyzrálá zpověď teenagera prožívajícího dobrodružství na cestě.
Vzpomínky z dvou cest na Ceylon (1910 a 1922), napsal Ph. Dr. Otakar Pertold, s. docent srovnávacích dějin náboženství na filosofické fakultě Karlovy University v Praze 1926.
Ostrovy, majáky a mosty aneb Podivuhodná dobrodružství suchozemce v Baltském moři... Nemáme moře. Proč bychom moře potřebovali? Především kvůli majákům. Národ, který nemusí stavět majáky pro všechny námořníky bez rozdílu - pro rybáře i piráty
Kniha Sobí lidé vás zavede mezi Eveny na nejchladnější obydlené místo naší planety - do Verchojanského pohoří v západním Jakutsku v Ruské federaci. Evenové by tam ani ve 21. století nemohli žít bez svých čtyřnohých společníků - sobů. Jato pozoruhodná zvířata v symbiotickém vztahu s člověkem sdílejí své dokonalé přizpůsobení těmto extrémně drsným podmínkám...
