Již debut japonské autorky Hitomi Kaneharové, Hadi a náušnice (česky Argo 2006), vyvolal v Japonsku doslova senzaci. Její v pořadí čtvrtá próza, Autofikce z roku 2006, jen znovu potvrdila, že jde o talentovanou, svéráznou prozaičku, která si ve své výpovědi o současné japonské mladé generaci nebere žádné servítky.
Kniha Autofikce, stejně jako její další díla, s až cynickou otevřeností vypovídá o dnešních mladých Japoncích. Násilí, náhodný sex, drogy, deziluze... Hrdinkou zčásti autobiografického románu je mladičká spisovatelka Rin, kterou její nakladatelství požádá, aby napsala knihu sama o sobě. Příběh začíná na palubě letadla, jímž se čerstvě vdaná Rin vrací s manželem ze svatební cesty na Tahiti. Samotný děj se odehrává v několika časových rovinách - nejprve v reálném čase, poté v retrospektivě předchozích let jejího života. V každém z těchto období je Rin pohlcena milostným vztahem plným lásky, nenávisti a především vlastní bezmezné žárlivosti, avšak všechny tyto vztahy časem končí a každá její další známost je předem odsouzena k nezdaru. Stejně jako v předchozích knihách i v tomto románu hledá Kaneharová samu sebe, pátrá po odpovědi na otázku: „Kdo vlastně jsem?“ A nachází odpověď: „Jsem mladá žena, která má problémy s navazováním dlouhodobých vztahů, a to nejen milostných. “
Kaneharová odmítá, že by psala o japonské společnosti, a ujišťuje, že její knihy jsou jen o tom, co sama cítí, o mezilidských vztazích, a hlavně o lásce. Přesto oním jakoby bezděčným líčením světa, který její hrdiny obklopuje, přináší působivý obrázek současného života části japonské mladé generace a témat, s nimiž se tato generace identifikuje. Jsou to mladí lidé, kteří nedokážou žít naplno, ale jen jaksi přežívají. S budoucností si nedělají starosti, protože pro sebe žádnou budoucnost nevidí.
