Sedm let v Tibetu (HARRER, Heinrich)

Heinrich Harrer prožil svá léta v Tibetu šťastnou náhodou. Během horolezecké expedice na Nangá Parbat byl v roce 1939, po vypuknutí druhé světové války, internován v britském zajateckém táboře poblíž Karáčí, z něhož se mu podařilo uprchnout. Dlouhé měsíce putoval o hladu ledovými pustinami, až po mnoha dobrodružstvích dorazil v převlečení za indického poutníka do Lhasy. Splnil se mu celoživotní sen: byl v Tibetu, tajemném horském státu v klínu Himálaje, kam se marně snažili proniknout mnozí slavní cestovatelé. Nebylo snadné získat povolení k pobytu a naučit se žít v zemi ovládané zvláštní symbiózou církevní a světské moci s kultem místních božstev a různými magickými rituály, proniknout do složitého filozoficko-teologického systému, v němž kláštery, hlavní centra moci, si stále uchovávaly svůj vliv na soukromý a veřejný život.

Harrer to dokázal. Brzy byl běžně přijímán v tibetských rodinách - a dokonce, jako jeden z prvních představitelů západní civilizace, i v dalajlámově paláci v Potále. Jeho působení ve Lhase bylo pro zemi velkým přínosem: zvelebil a rozšířil potálské zahrady, zavedl ve Lhase mnoho technických vymožeností včetně elektřiny, postavil přehradu - ale především seznamoval mladého dalajlamu, jehož učitelem, rádcem a přítelem se stal, se západním světem.

Jeho bezprostřední svědectví o životě v zemi těsně před jejím obsazením čínskou armádou vzbudilo skutečnou senzaci. Knížka byla přeložena do několika jazyků, v roce 1997 byl dokonce podle její předlohy natočen film s Bradem Pittem v hlavní roli.