Česká avantgarda a film (HRADSKÁ, Viktoria)

Problém avantgardy byl u nás mnohokrát probírán a diskutován. Avantgarda se chápala v revolučních dobách jako předvoj, jako progresívní společenská skupina, která chtěla jít v čele. Při zpětném hodnocení různých avantgard se však někdy ukázalo, že to nebyl vždy ten nejpokrokovější, nejlepší způsob. Kritériem avantgardnosti je totiž společenská praxe, konkrétní historická činnost všech pracujících a tvořících lidí v určité konkrétní historické epoše. Teprve praxe prověřuje definitivně a nemilosrdně. Na toto kritérium se jednu dobu u nás poněkud pozapomnělo. Pod pojetí "falešné avantgardy" se tak skrývaly různé názory, i ty nepokrokové. Není tedy vše avantgardou, co se za ni vydávalo.

Ani různé výzkumy avantgardy nemusí být vždy pravými výzkumy a nemusí se týkat skutečné avantgardy. Navíc každá oblast společenského života si může klást otázku své vlastní avantgardy, nejčastěji v oblasti umění a umělecké kritiky a teorie.

Stejně tak zkoumá svou avantgardu i oblast filmové tvorby. I tam se zproblematizovalo, co je avantgarda a do jaké míry je spjata se společenským a politickým pokrokem.

Avantgarda je živá, je proudem, v němž drobné změny a zvraty ústí v oceán historické pravdy. Kniha je studií, která je také živá, nevyhýbá se problémům a netváří se jako samospásný recept na všechno, klade otázky sama sobě, má svůj autentický pohled.

Kniha obsahuje úryvky z filmových scénářů.