Blázny živí Bůh (KOŽÍK, František)

Z romaneta Blázny živí Bůh, které bylo napsáno a poprvé vyšlo za okupace, zaznívá podobně jako z Kožíkova Největšího z Pierotů autorova víra v poslání a sílu hereckého umění. Děj, dramaticky podávající osudy středověké tlupy komediantů, je položen do Flander za časů španělské krutovlády. Povolání zatracované církví vyhošťuje ubožáky beze cti a bez domova na sám okraj lidské společnosti a vodí je cestami ponížení a protivenství.

Nezáludnost jejich fraškovitých výstupů je tu působivě kontrastována ďábelskou hrou, do níž komedianty zatáhne pletichářský jezovita s podlým šlechticem a která má pro krásnou Sabinu z jejich družiny skončit v ohni kacířů. Přezíraní vyděděnci, bezmocní ve své snaze mladou ženu zachránit, prodírají se bolestně k vlastní podstatě svého umění. Uvědomují si, že komedie může lidem poskytnout víc než duchaprázdné obveselení, ale stává se zrcadlem obráceným k temnotám, které má odrazit, co skrývají. Kejklíři tak vyrůstají v herce, jejichž úsilí zjevit utajovanou pravdu přesvědčuje diváky a boří hranice mezi jevištěm a hledištěm. Divadlo se stává jejich zbraní.