Akustické základy orchestrace (BURGHAUSER - ŠPELDA)

Je barevná krása orchestrálního zvuku nevažitelným a nevyzpytatelným tajemstvím partitur výjimečných mistrů orchestrace? Je naopak téměř vždy nezbytné, aby konečné vyvážení zvuku, jeho reliéf i vyrovnanost vypracoval až dirigent, i za cenu dynamických změn a retuší? Je možno už v zápisu partitury vyloučit zanikání důležitých složek hudebního celku, nástrojových i pěveckých sólistů, dosáhnout stejnorodého a přece profilovaného zvuku?

Tyto a další otázky si kladli autoři této knížky, když podrobovali intonační, dynamickou i barevnou strukturu orchestrálního zvuku racionální analýze, když podnikali řadu pokusů s orchestrálním tělesem i jednotlivými nástroji, proměřovali objektivně i subjektivně, v rozsahu a zaměření dosud nebývalém, procesy, probíhající při orchestrální hře a souhře. Výsledky, zde shrnuté, přinášejí mnoho poučení, z toho řadu zcela nových postřehů a upozornění, nejen pro skladatele, dirigenty, zvukové techniky a teoretiky, ale i pro milovníky hudby, posluchače a návštěvníky koncertů.