Autoportrét neboli Poslední večeře (TEIRLINCK, Herman)

Na osnově fiktivního rozhovoru bruselského bankéře Henriho s vlastním svědomím podává autor portrét slabého, zbabělého a pokryteckého člověka, který si vybudoval pověst bezúhonného a váženého muže na schopnostech svých podřízených a na pomoci vlivných společníků.

Tento román vydal vlámský prozaik Teirlinck až jako pětasedmdesátiletý a ne náhodou ho nazval Autoportrét neboli Poslední večeře; není v něm uložena jen široká životní zkušenost, vyrovnaná moudrost, citlivost k nej intimnějším lidským pohnutkám, ale Teirlinck propůjčuje Henrimu leckteré životní epizody, záliby, postoje a hlavně se v knize zřejmě odráží i autorova usilovná snaha prodrat se mučivou očistou k plnému sebepoznání, z něhož by načerpal životní jistotu, jež by mu poskytlo klíč k životnímu smyslu. Je až překvapující ten zápas proti lži a přetvářce, jaký na sklonku života Teirlinck podstoupil prostřednictvím Henriho, nalézajícího nakonec jen samotu a zklamání. Teirlinckův Autoportrét má svým analytickým zaujetím pro nitro člověka i omezením děje na základní momenty značný význam pro vývoj moderního vlámského románu. Kniha byla vyznamenána v Belgii i v Holandsku státní cenou za literaturu.