Představa planety Země jako Pramatky života se objevovala v mytologiích různých společenských kultur již od pradávna. Živé procesy, neobvyklé pozemské útvary a nevysvětlitelné přírodní jevy lidé vždy považovali za ztělesnění boží prozřetelnosti. Mnohé mýty lze chápat jako přímý důsledek vnímání přírodních procesů naší planety a jejich spojování se záhadami zrození, života a smrti. Hluboké lidské prožitky se stávají oním impulsem, ze kterého se rodí historické mýty.
Od okamžiku, kdy se na Západě ujala vlády newtonovská věda, musí rovnováha mezi lidstvem a přírodou čelit vážným hrozbám. Celkové ohřívání planety, kácení deštných pralesů... Naštěstí nyní přichází doba, kdy člověk začíná využívat vědu k ochraně naší planety. Právě na Západě se zvedá nové, široké kulturní hnutí, které se obrací zpět ke kořenům starověké moudrosti, k zaujetí pro astronomii ve střední Americe, k šamanistickým mýtům v povodí Amazonky, na Sibiři či v Arktidě. Toto hnutí chce zcela zásadně změnit současný pohled na svět a hledá vzájemný vztah mezi vědou a nadpřirozeností.
Záhady Země se odrážejí v jejím utváření, v pozemských stavbách a strukturách, v textech i ústních legendách, které přežívají v nepřeberném množství mýtů, rituálů a v náboženských vyznáních. Když studujeme tyto zdroje, každý z nás pocítí, jak se naše představivost otvírá pod vlivem myšlenek, které skrývá naše podvědomí. Těmto ideám, rodícím se v hloubi naší duše, často říkáme vlastní víra, protože má pro nás svůj vlastní a prožitý emocionální náboj. Nechme se tedy jimi okouzlit a dojdeme vlastního naplnění a naše duše pookřeje.