Osobní příběh o paměti, Československu a válce (1937-1948).
Madeleine Albrightové nebylo ještě ani dvanáct, a už na vlastní oči viděla několik dějinných dramat — nacistickou okupaci rodného Československa, bombardování Londýna, kam se její rodina uchýlila do exilu, vítězství Spojenců ve druhé světové válce, vzestup komunismu a počátek studené války.
V Pražské zimě nyní Madeleine Albrightová líčí právě těch bouřlivých dvanáct let. Vychází přitom z někdejších dětských zážitků i ze své politické a akademické erudice, mísí rodinné vzpomínky a písemné dokumenty se záznamy aktérů tehdejšího dění a předkládá čtenářům působivou dějinnou fresku i niterné svědectví. Tyto dva póly jejího vyprávění se neustále doplňují i svářejí: autorka zkoumá minulost z hlediska nadčasových dilemat a zároveň vypráví velice osobní příběh s univerzálním dopadem.
Kniha zavede čtenáře z Pražského hradu do londýnských protileteckých krytů, z bezútěšného terezínského ghetta na zasedání předních světových státníků; Madeleine Albrightová se tu zamýšlí nad svým židovským původem, o němž se dozvěděla až ve zralém věku, rozebírá komplikovanou českou historii i nelehká mravní rozhodnutí, s nimiž se musela vyrovnávat generace jejích rodičů. Na základě svědectví současníků ukazuje, jak byly miliony obyčejných lidí vytrženy z rodinného prostředí a ocitly se v rolích exilových vůdců, odbojářů i kolaborantů, obětí i vrahů. Tyto nesmírně složité dějinné události jsou přitom utvářeny pojmy, jejichž smysl si člověk osvojí už v dětství: strachem, důvěrou, přizpůsobivostí, hledáním vlastní identity či vnímáním rozdílu mezi dobrem a zlem.
„Nikomu, kdo byl na světě mezi lety 1937 a 1948,“ píše Madeleine Albrightová, „nebyl cizí hluboký smutek. Zahynuly miliony nevinných a na jejich smrt se nikdy nesmí zapomenout. Ztracené životy už dnes nenahradíme, máme však povinnost zjistit co nejvíce o tom, proč a jak se to všechno událo.“
Na knize spolupracoval Bill Woodward. BILL WOODWARD je americký novinář, spisovatel a dlouholetý spolupracovník Madeleine Albrightové.
Chlapec z pražských Vršovic jménem Ivan Klíma, který za německého protektorátu nuceně trávil část dětství mezi šancemi terezínského ghetta, už tehdy vytušil, že by chtěl být spisovatelem. Asi to byla jediná cesta, jak se vypořádat s absurditou prožívaného. S absurditou toho, že dítě je označeno za Žida, aniž má ponětí, co to znamená, a je za své židovství perzekvováno...
Nestává se často, aby některý z předních advokátů vzpomínal v knize na svoje případy a umožnil tak běžným lidem nahlédnout pod pokličku soudních procesů, o nichž většinou víme jen tolik, co se novináři dozvědí při veřejném vynesení rozsudku. JUDr. Janeček takovým advokátem byl. A protože neměl ve zvyku nic skrývat, zařadila se právě jeho kniha k těm, které občas nazýváme „kontroverzními"...
Autor se v knize pokouší popsat a vysvětlit sled událostí v totalitním režimu, proč k němu v české společnosti mohlo dojít. Používá v textu kopie autentických písemností nebo novinových článků, na základě kterých si čtenář může vytvořit vlastní názor. Navíc tyto dokumenty mají často větší vypovídací hodnotu než vyprávění.
Životní příběh doktora Antla vypráví o zločinu. O vrazích, kteří se dostali za mříže, i o těch, na které je u nás zatím spravedlnost krátká. Je to literatura faktu, ale čte se jako román žánru krimi.
Pro účastníky oslav 75. výročí Palackého státního reálného gymnasia ve Valašském Meziříčí jako soukromý číslovaný výtisk. Výtisk č. 389.
Aneb Neuvěřitelné příběhy mého stoletého dědy. Inspirací k napsání knihy byl autorce její děd, bývalý legionář, inženýr, který byl za komunistů poslán předčasně do důchodu, v němž se spokojeně dožil sta let. Načež prohlásil, že mu táhne na 200, a pokračoval v tom, co dělal už po mnoho roků: poháněn vášní psavosti plnil stohy papíru miliony slov, z nichž ani jediné nebylo nikdy uveřejněno.
Přemysl Kočí o všech svých aktivitách i láskách sepsal vzpomínkovou knihu, která vyšla v roce 1986. Nyní vychází poznovu, leč zcela nově
Kromě pohledů do zákulisí filmů nebo postřehů, vzpomínek či informací k bezmála stovce herců a hereček přináší kniha naprosté novinky o životních příbězích několika mužských velikánů pamětnických snímků...
Příběh dlouho očekávané knihy vzpomínek Salmana Rushdieho se začíná odvíjet 14. února 1989, kdy se britský prozaik indického původu dozvěděl, že byl ájatolláhem Chomejním právě odsouzen k smrti za autorství románu Satanské verše, podle íránského duchovního vůdce namířeného proti „islámu, Prorokovi a Koránu"...
RU je příběhem vietnamské utečenky, jedné z boat people, jejíž vzpomínky jsou podnětem k úsměvu i k zamyšlení, oscilují mezi tragičnem a komikou, od Saigonu po Granby, od všedních věcí k duchovním, od nepravých mrtvých k pravému životu.
Proč jsou ženy v manželství i v církvi stále diskriminovány? Jak přistupovat k rozvedeným? Nevyřešíme nedostatek kněží tím, že budeme světit ženaté muže? Je skutečně homosexuální styk vždy hříšný? To jsou některé otázky, na něž v této knize odpovídá biskup Petr Esterka...
Kniha pamětí mikrobiologa Jána Vilčeka určitě zaujme i čtenáře, kteří jinak nepřijdou do styku s vědou a vědeckým bádáním. Předkládá životní příběh zajímavý, dobrodružný, plný zvratů.
Nehledejte v této knížce klasické memoáry. Autor, doktor Zdeněk Mahler, využil svůj bohatý archív skrytý v pečlivě psaných denících jako základ pro pestrou skládačku - jakési puzzle -celého oblouku svého života. A protože po léta patří mezi nejvýraznější osobnosti naší kultury, měl z čeho vybírat a o čem psát...
Osobní příběh o paměti, Československu a válce (1937-1948).
