Doba, kdy generace dnešních šedesátníků odkládala dětské střevíčky, byla poznamenaná nejen hospodářskou krizí, ale i nastupujícím fašismem, který se pomalu ale jistě šířil z Německa po Evropě. Mládí, svým způsobem bezstarostné i v nelehkých poměrech první republiky, stále více vnímalo vzrůstající napětí doma i za hranicemi. Mnichovská dohoda a posléze 15. březen 1939 předznamenaly osud miliónů lidí na celém světě, mezi nimi i vrstevníků Jiřího Jobánka, autora románu Hledání uzlů. Jeho osobní i osobitá výpověď o době ztracených iluzí a znovu nabytých nadějí vyvolá jistě v pamětnících řadu vzpomínek, hořkých i úsměvných. A mladí, pro něž jsou třicátá a čtyřicátá léta již jen stránkami v učebnicích dějepisu, snad pochopí, že hledání uzlů, z kterých lidé vážou nit svého života, má v každé době svou specifickou podobu a že jen na člověku samém záleží, jak potom tyto uzly dokáže rozplést.