Jsou někteří lidé předurčeni k tomu, aby přitahovali nešťastni náhody? Jan Cimický přežil hrůzostrašnou havárii, ale nebyl to jeho první osudový okamžik spojený s motorovým vozidlem. Jeho bratr Petr při cestě z horolezecké výpravy na Kavkaz utrpěl těžké zranění. V Donbasu jejich auto zdemoloval řidič náklaďáku a Petr s třikrát zlomenou páteři zůstal úplně sám v nemocnici ve Slavjansku, v zakázané oblasti. Proniknout k němu znamenalo nekonečné obcházení administrativních překážek, než se ho za značně dobrodružných okolností podařilo repatriovat, jinak by asi nadlouho byl obyvatelem jiného světa. Podruhé do jejich rodiny zasáhla autonehoda o čtvrt století později, když matku na přechodu srazila řidička. I když v nemocnici udržovali její životni funkce pomocí přístrojů, byla mrtvá. Třetí osudový okamžik potkal autora na Velikonoční pondělí. Seděl v autě, které smetl bezohledný řidič z dálnice, a poprvé se dostal do nemocnice jako pacient. Autor se zamýšlí nad tím, co všechny tři nehody, bratra, matky i jeho vlastní, spojuje. Každá přinesla ty nejtěžší chvíle v životě, ale když člověk zázrakem přežije, zdá se mu život krásný. Možná to je pozitivní smysl osudových okamžiků.